David Böhm a Jiří Franta – Okey, Let’s Try That Again, But This Time Good

Umělecká dvojice David Böhm a Jiří Franta připravili pro Vzlet výstavní projekt s názvem Okey, Let’s Try That Again, But This Time Good. Výstava má dvě části – ta první se odehrává ve veřejném prostoru města přímo na fasádě domu, druhá část ve vstupní hale Vzletu. Po výstavě fotografky Aleny Kotzmannové si kurátorka Denisa Václavová vybrala tyto dva autory zejména kvůli jejich smyslu pro hravost, nadsázku a neustálé hledání i ověřování hranic kresby.

Pro diváky Vzletu se bude jistě jednat o překvapení, tentokrát se totiž výtvarné práce realizují na netradičním nosiči – banneru a vlajce. Na zhruba dvou desítkách látkových vlajkách umělci zachytili kresby, skici a texty přenesené z deníků, každodenních záznamů života kolem nich. Není náhoda, že jsou to právě vlajky, které si autoři vybrali pro svou site-specific intervenci. Vlajky v sobě vždy ukrývají šifru, extrakt příběhu či poselství, ztvárňují symboly a hodnoty národů i zemí.

Autoři se s nimi vypořádávají trochu jinak, nanáší do nich své vlastní manifesty, osobní vidění světa i prožívání skutečnosti. Rychlé náčrty – tváře, postavy, útržky hovorů zachycených na ulici, slova a obrazy z internetu i veřejné dopravy, stovky pohledů, postojů – tolik světů vedle sebe. To, že se ocitají na ploše vlajky, jim dodává na chvíli pocit oprávněnosti. Kolik pravd už člověk prožíval? Kolik postojů, kolik názorů a kolik možností vypadalo, že už budou konečná? A kolikrát to máme ještě zkoušet?

Druhá část výstavy, banner na fasádě rohu ulic Holandská a Norská zachycuje město z jakési perspektivy – možná chodce, možná letce, možná mimozemského návštěvníka. Nahlížíme do urbánní krajiny, která nás pomalu ale jistě zahlcuje. Věděli jste, že v roce 1800 žilo tři procenta celkové populace ve městech, ale v současné době je to více než padesát procent a exponenciála roste? Město je magnet, koncentrát našich přání a výzev, hřiště plné komponentů poskládaných podle pravidel. Naše městská divočina, která se neustále zahušťuje, zdokonaluje a propracovává se nám úpěnlivě snaží vynahradit absenci přirozeného prostředí. Mezitím jsou lidé a mají své malé manifesty toužení, své prostory pobývání a své malé komunity. Veřejný prostor zde interpretuje sociální a politické vazby, ve kterých se neustále nacházíme. Zastavte se a hledejte výjevy z vašich životů anebo jenom z Vršovic.

David Böhm (*1982) a Jiří Franta (*1978) spolu tvoří již od roku 2006. Jejich práce má rozmanitý a široký rozsah, od konceptuální a procesuální kresby, jež je pro ně asi nejcharakterističtější, až po instalace ve veřejném prostoru i performance. Zásadní je rovněž tvorba knih, oba mají za sebou několik autorských publikací včetně komiksů, časopisů, výtvarných katalogů ad. Absolvovali v ateliéru Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze. Za svou tvorbu získali celou řadu ocenění, byli celkem třikrát nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého, David Böhm dostal spolu s básníkem Ondřejem Buddeusem v roce 2013 Magnesiu Literu za publikaci Hlava v hlavě a v roce 2020 byl opět oceněn, a to jako autor knihy A jako Antarktida. Jejich poslední publikace Město pro každého přibližuje čtenářům urbanistické a architektonické členění města a momentálně probíhající výstava v Českém centru v Londýně představuje nový projekt zabývající se spekulativními urbanistickými modely veřejného prostoru.