Daphne a meandr

Miroslava Večeřová ve svých posledních dílech mimo jiné pracuje s přechody mezi statickým a pohyblivým obrazem. Ústřední roli v jejích videích často hraje fotografie, která se stává prostředkem simulace určitého prostředí. Performativním zásahem je však zbavována své iluzivnosti, čímž je upozorněno na plošnou povahu média nebo samotný materiál nesoucí fotografický obraz.
Metamorfózy mezi živým-dynamickým a neživým-statickým nezůstávají pouhou formální hrou s ohledáváním vlastností média, ale najdeme je i v symbolické rovině obsahů autorčiny práce. Daphne, dcera říčního boha Péneia prchající před láskou zasaženým Apollónem, se podle řecké mytologie nechala proměnit ve vavřínový strom. Motiv lze vnímat i skrze slavnou Berniniho sochařskou interpretaci. Ta představuje právě mistrné zvládnutí figury v pohybu prostřednictvím statického umění.
Současná tvorba Miroslavy je také ovlivněna nedávným rezidenčním pobytem v Českém Krumlově. Pod vlivem uvažování nad lokálně specifickými tématy se tak k jejím dlouhodobějším motivům krajiny a řeky přidávají další. Papír – jako odkaz k českokrumlovské tradici jeho výroby, nebo meandr jako podoba říčního toku, na němž je město vystavěno. Místní legenda o Bílé paní, která se přestává zjevovat poté, co nadobro zmizí v zámecké stěně, se vedle Daphne stává metaforou splynutí zobrazovaného (figury) s povrchem či materiálem. Téma proměny a splynutí se pak v autorčině práci zpětně navrací na úroveň média. Rozpohybovaná plocha fotografie je schopna zároveň narušovat i simulovat zobrazované. Stejně jako příběh o Bílé paní a jejím zmizení nekončí, ale dál přežívá ve formě legendy, také autorčiny akty zcizení či narušení iluze nepředstavují konec divákova dobrodružství, ale možný počátek jiného vyprávění.
/ab/

Autorka během prezentace v přednáškové místnosti č. 211 představí svou aktuální i dřívější práci.
Výstava je tentokrát omezena na dobu trvání vernisáže.