Daniela Mikulášková / ROMÁN

Srdečně zveme na vernisáž výstavy obrazů Daniely Mikuláškové ROMÁN, která se uskuteční 16.1. 2016 v 17h.

Na vernisáži zahraje kapela SWING PIGS!

Výstava potrvá do 28.2. 2016

Daniela mě požádala, abych napsal pár vět o (případné) podobnosti mezi psaním románu a vyšíváním obrazů. 

To mně připadá velmi lákavé, dokonce vzrušující. Nemyslím to napsaní textu, ale ta možná podobnost, o které ovšem nic nevím, přinejmenším proto, že poslední obraz, který jsem sám vyšil, byla jakási kanava ve čtvrté třídě. A jediné, co si pamatuju, že jsem – spolu s Valjou Bětíkovou a Blankou Novákovou – dostal jedničku a byl pochválen. 
Další důvod, proč nejsem úplně vhodná osoba pro tento úkol: evidentně nevím skoro nic ani o psaní románů. Mé první dva romány jsou často označovány spíš za novely, neboť jsou příliš krátké. Ten poslední (román o Ivanu Blatném) je sice dlouhý až až, ale zato bývá (lehce pohrdavě) označován za „monografii“. 
Tuším, že základní podobnost mezi mým psaním a Danieliným vyšíváním tkví v tom, že jedno i druhé dá dost práce. To samo o sobě má ovšem – s ohledem na konečné vyznění díla – nulovou hodnotu. 
Tuším, že Daniela, když už si vytvoří osnovu, šije alespoň pořád dopředu. 
Já si ani tu kloudnou osnovu vytvořit neumím. Takže chvíli šiju, chvíli pářu, a tak pořád dokola. Zpravidla z toho pak vyleze něco, o čem jsem na začátku neměl ponětí. 
Mimochodem; když jsem před třemi roky viděl v muzeu Reina Sofía dokumentární fotografie, jak Danielin starší kolega maloval svou Guernicu, zmocnila se mě euforie: takovej frajer… a drbal se s tím úplně stejně jako já. Nejdřív koně namaloval, pak ho smazal. Pak ho znovu namaloval, ale kus vedle. Později půlku koně smazal, pak umazal ještě kousek – a už to bylo akorát. 
Jenže teď koukám, že jsem opět nedostál zadání: Daniela chtěla, abych napsal něco břitkého k její výstavě a já píšu cosi tupého o sobě a Picassovi. 
Takže asi takhle: my máme doma Danieliných výšivek hafo – a z téhle výstavy jsem si už jednu další zamluvil. A dost bych si přál, aby moje románové vyšívání dopadalo vždycky aspoň tak dobře, jako to Danielino!

(text: Martin Rainer)