Dana Kyndrová – Normalizace, Listopad 89, Odchod vojsk

Galerie 4 – galerie fotografie zve na výstavu tří fotografických souborů. První z nich, věnovaný období normalizace v Českoslovenku, představuje fotografie z období 70.–80. let, kdy se autorka systematicky věnovala zachycení atmosféry masových komunistických slavností, které se konaly na Letenské pláni (První máje), na Staroměstském náměstí (výročí VŘSR a Vítězného února) a na Strahovském stadionu (spartakiády). Vizuálně se pro ni na těchto manifestacích koncentrovala schizofrenie normalizace, kdy lidé sice režim v soukromí kritizovali, ale víceméně dobrovolně se těchto akcí účastnili, a tak ho chtě nechtě podporovali. Atmosféru tehdejší neutěšené doby podtrhují i fotografie z každodenního života normalizace.

Další soubor fotografií zachycuje období listopadu 1989, respektive tzv. sametové revoluce, kdy padla železná opona a společnost nadšeně vítala pád komunistické diktatury a radovala se z nabyté svobody. Tento přelomový okamžik našich novodobých dějin byl však završen až ukončením tzv. dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa. Tomuto tématu se autorka věnovala v letech 1990–1991. Jejím cílem nebylo vytvořit podrobnou a přesnou kroniku samotného odchodu, ale zaměřila se na postihnutí atmosféry v sovětských kasárnách, kde se pro ni vizuálně koncentrovala předzvěst rozpadu sovětského impéria. Ubohost a apatie řadových vojáků uprostřed omšelých agitačních komunistických kulis tak nejen symbolizuje začínající agónii totalitního systému, ale zároveň budí soucit s prostým člověkem, který často bývá jen loutkou velkých politických her. Tento soubor tak představuje i barevné fotografie, což je svým způsobem překvapením, neboť Kyndrová zpracovává své projekty výhradně černobíle. Barva zde tak formálně umocňuje celkovou myšlenku projektu a bez ní bychom si neuvědomili, jak v agitační výzdobě dominuje agresivní rudá a žlutá.

Dana Kyndrová (*1955) vystudovala francouzštinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1979). Deset let působila na katedře jazyků strojní fakulty ČVUT a po listopadu 1989 na katedře jazyků AMU. Od roku 1992 je volnou fotografkou. Fotografovat začala v 18 letech a věnovala se vždy černobílé humanistické fotografii. Uspořádala řadu výstav doma i v zahraničí, vydala 8 autorských publikací a získala mnohá ocenění ve fotografických soutěžích. Kromě své vlastní fotografické tvorby se začala v posledních letech věnovat i kurátorské a organizační činnosti v oblasti fotografie. Žije v Praze.

Více informací zde.