Tělo právem přitahuje naši pozornost jako obousměrné rozhraní mezi psychickým a sociálním aspektem našeho bytí. Jeho ambivalence, tak atraktivní pro sféru vizuálního umění, spočívá především v tom, že funguje jako clona, která lidi buď rozděluje a tím podporuje jejich individualitu, nebo je naopak spojuje, čímž spolu-konstituuje sociální, případně intimní sféru naší existence tady a teď.

 

Výstava ve spolupráci s Nadací Miloty Havránkové zkoumá transgeneračně a intermediálně styčné plochy těchto myšlenkových i tvůrčích aktérů: vágního i normativního terénu živé i neživé přírody, společnosti a tělesnosti. Tři autoři z různých generací, působící v česko-slovenském prostředí, sdílejí zázemí mimo konformní normativní svět. Jejich perspektiva přináší do výstavy zkušenost bytí na okraji většinové společnosti – v prostoru, který je klíčový pro naději na lepší svět.