Časoprostorová mřížka

Systém mřížky nám pomáhá strukturalizovat poznávaný svět. Rozděluje ho do menších pravidelných obrazů. V renesanci přikládali malíři na viděné prostředí mřížku, aby exaktně zachytili perspektivu. Filosofie analyzuje skutečnost pomocí jazykových mřížek. Dnešní struktura digitálního obrazu je mřížkou vyplněnou škálou barev (mozaika). 

Je to abstraktní nástroj jímž analyzujeme svět, abychom ho mohly pochopit a následně něco nového z toho syntetizovat. Toto nové, co vytváříme, nahrazuje čím dál víc naše přirozené prostředí umělým světem "syntetickou skutečností".     Světelná projekce mřížky v místnosti, způsobuje při delší expozici fotografie, rozpad pohybující se postavy do "časoprostorových plánů". Pohybem člověka se skládá nový objem, vzniklý na struktuře mřížky. Systém mřížky nám pomáhá strukturalizovat poznávaný svět.