Budoucnost je zde

Konec státu, konec demokracie, konec prosperity nebo konec dějin umění patří pouze mezi jedny z diskutovaných milníků naší doby. Revize pojmu minulý, přítomný a budoucí nenechává chladnou ani teorii umění a sami umělci jsou nuceni žít a tvořit na území s nejistými hranicemi. Slovy Tylera Durdena, ústřední postavy románu Fight Club: „Nic není reálné. Vše je vzdálené. Vše je kopií kopie z kopie.“

Výstava s názvem Budoucnost je zde si jistě neklade ambici na tyto otázky odpovědět. Více než cokoli jiného zprostředkovává mediální konfrontaci různých pohledů na čas a prostor zachycené jako fyzikální proměnné, nikoli jako střet ideologických programů. Srovnání, které reprezentuje konfrontací několika různých médií, jmenovitě sochy, digitální projekce a zvuku, prezentuje nahlížení lidské reality skrze technologické nástroje operující s vlastními pravidly, ale současně i  s omezujícími konstrukčními limity. Sama čtveřice představovaných autorů se ve výstavě střetává na základě selekce z pozice studentů uměleckých škol přihlášených do otevřené výzvy. Autoři své dílo v podstatě odevzdávají k libovolnému nakládání kurátorce a nově vzniklá kompilace demonstruje jeden z paradoxů naší doby, kdy je s uměním nakládáno jako s produktem podléhajícím výhradně institucionální interpretaci. Z technologického problému se stává otázka interpretace kombinovanýchznaků-snahaozachovánívědomíve světěplnémminulýchkatastrofabudoucíchkonců.

Martin Hofman se narodil v roce 1992 v Domažlicích. Spolu s Petrem Voříškem studuje na Fakultě umění a architektury v Liberci obor Vizuální komunikace – digitální média u doc. Stanislava Zippeho. Hofmanovým hlavním tématem je již od druhého ročníku studia prostor a světlo. V tomto ohledu se stalo zásadní dílo Narušení prostoru, kdy na základě projekčního mapování byl daný prostor pomocí světla, barev

a jejich tvarů rozložen na více částí. Hofman v současnosti ve svých dílech zkoumá možnosti aditivního míchání barev a barevného modelu RGB (red, green, blue).

Tomáš Pavlacký se narodil roku 1987 v Uherském Hradišti. Od roku 2010 studuje v ateliéru sochařství 1 na Fakultě Výtvarných Umění VUT v Brně, nyní je v magisterském studijním programu. Svou tvorbou zasahuje do sféry digitálních médií, a to způsobem průzkumu hranice možností, které jsou nabízeny novými 3D technologiemi. Od roku 2013 se kontinuálně zabývá estetikou selhání ve virtuálním prostředí
a následným reálným prostorovým zhmotněním tohoto jevu.

Veronika Přikrylová prošla ateliéry sochařství a environmentální tvorby na FaVU VUT v Brně, absolvovala stáž na pražské AVU u Artura Zmijewského a nyní studuje závěrečný ročník magisterského studia na UMPRUM v ateliéru sochařství. Ve své práci zkoumá především vztah mezi sochařským dílem a jeho fotografickou reprezentací. Její činnost se často vyznačuje kritickou reflexí galerijních i vzdělávacích institucí. Jednotlivé práce se pohybují od fotografických cyklů až po instalace
s nalezenými předměty. Tyto hybridní složeniny jsou často ovlivněny jejím zájmem o projevy amatérských tvůrců či popkulturní sféry.

Petr Voříšek se narodil v roce 1990 v Liberci. V současné době studuje na Fakultě umění a architektury v Liberci v ateliéru Vizuální komunikace – digitální média u doc. Stanislava Zippeho. V jeho práci je zřetelný dlouhodobý zájem o zvuk. Od performancí využívajících starou elektroniku jako hudební nástroj pomocí zpětné vazby nebo elektromagnetického vlnění (Koncert pro konektor) přešel k samotnému programování.