Body varu

Darina Alster, Nora Aurrekoetxea, Ondřej Brody, Veronika Bromová, Martin Cáp, Katerina Fanouraki, Viktor Frešo, Matěj Frank, Ewa Głowacka, HCGA, Aleš Hudeček, Blanka Jakubčíková, Lenka Klodová, Jaroslav Koléšek, Alena Kupčíková, Grzegorz Łoznikow, Šárka Mikesková, Libor Novotný, Kateřina Olivová, Karolina Pietrzyk, Jan Steklík, Alois Stratil, Peter Sulo, Katarína Szanyi, Šibrav, Jiří Šigut, Branislav Štěpánek, Marek Ther a ateliér tělového designu brněnské FAVU

Téma výstavy Body varu, které se dotýká nejintimnějších věcí lidského těla a snad i duše, může být chápáno jako prvoplánové a laciné, může vzbudit povrchní zájem veřejnosti. To ale není záměrem výstavy. Naopak často zprofanované téma lidské blízkosti nechceme uchopovat povrchně, ale chceme ukázat, jak se s otázkou intimity a lidské tělesnosti vypořádávají současní výtvarní umělci, jak se toto téma  ve vztahu ke společnosti stále mění. Ne náhodou se řadí většina zastoupených tvůrců k nejmladší umělecké generaci, která má ještě v živé paměti svá studia. 
Pro Bludný kámen je chaarkteristické, že se pohybuje po celou dobu své činnosti mimo hranice většinově přijímaných hodnot a postojů a veřejnosti často odkrývá cestu k novým přístupům a tématům a posouvá hranice viděného, slyšeného a možného.   Celý letošní rok je v Galerii Cella společně s „guerillovským“ veřejným prostředím Hovoren na fasádě budovy pošty zasvěcen prezentaci mladých výtvarníků na téma nahota, sex a pornografie. Vyvrcholením této celoroční práce je výstava Body varu.
Pro tento výstavní projekt jsme hledali ještě další průsečík, kterým není jen „obyčejné“ zobrazování lidského těla, vždyť existuje celá škála prostředků jak vyjádřit erotiku a tělesnost, aniž by se hned muselo jednat o představování intimních lidských partií. A právě tou další linií výstavy je společenský kontext ve vztahu k intimitě a lidské tělesnosti. Tak jak se v minulosti proměňovaly pohledy na hranici mezi erotickým či sexuálním uměním a pornografií, tak se vyvíjí u jednotlivých sociálních skupin i chápání etických a morálních mantinelů, proměňuje se to, co je považováno za umění a co není a také to, co je společensky přijatelné a co do slušné společnosti již nepatří… Tyto okolnosti nelze chápat pouze z pohledu časového nebo historického, ale především z pohledu genderového, náboženského a kulturního. To vše vytváří hodnotový žebříček člověka. Základním principem každého jedince je uspokojování základních lidských potřeb, které se v průběhu života vyvíjejí. K nim patří i sex, bez něhož by nedocházelo ke sbližování a následnému rozmnožování populace ani k potřebnému okysličování a kořenění našich životů… Ve výtvarném umění hraje často důležitou roli i symbolika a sémantické znázorňovaní jistých vazeb. Není proto náhodou, že se jeden ze symbolů objevuje i na plakátu a pozvánce. Zajímavostí je, že v sexuálním a vulgárním kontextu je chápán jen v Česku a na Slovensku, i když i tento symbol již dávno nenese v sobě významy a napětí jako před několika desetiletími a stává se spíše součástí městského folklóru.

Téma lidské intimity nemusí být pro naši společnost tabu. I když jsme si již pomalu zvykli, že v médiích má nálepku “provokující”, “šokující”, “kontroverzní” atd. Touto výstavou bychom chtěli ukázat, že tomu tak být nemusí, ale na druhou stranu, že také ne vše nové jsme ihned ochotni přijmout… Je to ale téma, které spojuje celý svět. Přesto jsme si vědomi toho, že některé práce mohou u určitých návštěvníků vyvolat jisté pohoršení, ale to pro (nejen) novodobé dějiny umění není nic neobvyklého. Pozvání umělci se vyjadřují prostřednictvím malby, kresby, fotografie, multimediálních děl, instalací apod. Jeden z větších projektů této výstavy představují umělci a studenti ateliéru tělového designu Fakulty výtvarných umění VUT v Brně pod vedením Lenky Klodové s názvem Trhni si – autorské erotické kalendáře, kterému je zasvěcena Galerie Cella.
Lenka Borovičková