Beztíže
Výstava představuje tvorbu studentů a absolventů Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kteří se vyjadřují nejrůznějšími výrazovými prostředky. Zabývají se klasickou kresbou, malbou a sochou, vytvářejí objekty, instalace, fotografie, videa nebo se věnují performanci. Vydávají se různými cestami, v jejich tvorbě se zrcadlí vývoj současné společnosti, ale věnují se také estetickým problémům.
Někteří z nich se zabývají otisky či pohyby lidského těla (Nikola Březinová) nebo sledují vztahy mezi lidmi a způsob jejich hledání vycházející z virtuálního světa (Alena Vyskočilová). Zkoumají určité fyziologické jevy, které ovlivňují naše vnímání v různých okamžicích a situacích (Pavlína Široká). Hledají vztahy mezi humanitními a přírodními vědami, mezi literárním a vizuálním vyjádřením, čímž v jiné formě navazují na lettrismus a vizuální poezii. Nebo se snaží postihnout vlastní vzpomínky, které se vztahují k různým obdobím a s nimi spojeným příběhům a situacím. Reagují na naši paměť, jejíž selhání či narušení může ovlivnit pohled na třeba i poměrně nedávnou historii (Václav Špaček). Vtahují do své tvorby diváky, kteří mohou s využitím technických prostředků sami do ní zasáhnout. Ovšem způsobem, který jim autor vymezí (Jakub Jandera).
S mnohdy až ironickým nadhledem se zamýšlejí nad stavem kultury, nad rozdíly mezi zeměmi s odlišnými tradicemi (Petr Kalous). Zabývají se tradicí, významem rodinných (mezigeneračních) vztahů, které dnes často zanedbáváme a přitom se tím sami ochuzujeme (Renata Krejčová). Nebo se inspirují přírodou a vlastními pocity, snaží se o vyvážení a harmonii všech prvků s celkem a usilují o vyjádření prostřednictvím co nejsrozumitelnějších symbolů (Eva Myroniuková). Vycházejí z osobních poznatků, ale volí různé přístupy a výrazové prostředky (Michaela Sedláčková). Zabývají se kontrastem mezi městem a přírodou, které spolu často bezprostředně souvisejí, protože do obou více či méně zasahuje naše civilizace (Martin Šíp).
Kriticky se věnují vysloveně negativním sociálním jevům, které přináší současný společenský vývoj (spojený s obnovenou svobodou a demokracií) jako nechtěné vedlejší produkty. Zabývají se i schematičností a mechanickým opakováním určitých postupů, na které můžeme narazit v televizní i filmové tvorbě (Huy Pham). Využívají autentického prostředí, v němž žijí jejich blízcí a případně deníkových záznamů, v nichž jsou zapsány každodenní události. Se vzpomínkami často souvisí téma intimity (Viktoria Viakhk). Zamýšlejí se nad vymezením osobního prostoru a jeho uhájením, přičemž si zachovávají nadhled a smysl pro humor (Marie Scheerbaumová). Zabývají i formálními otázkami, členěním plochy a prostoru, věnují se možnostem rozvíjení linií (Šárka Šedivá).
Široká škála uměleckých názorů vybraných studentů a absolventů dokládá, že se pedagogové školy s úspěchem snaží podchytit různé druhy talentů od tradičnějšího pojetí až k výrazným experimentům rozdílného zaměření.
Jiří Machalický
Umělci: Alena Vyskočilová, Eva Myruniuková, Huy Pham, Jakub Jandera, Marie Scheerbaumová, Václav Špaček, Michaela Nováková, Michaela Sedláčková, Nikola Březinová, Pavlína Široká, Petr Kalous, Renata Krejčová, Šárka Šedivá, Štefan Pecko, Tomáš Kounovský, Viktoria Viakhk
Pedagogové: Jitka Geringová, Margita Titlová-Ylovsky a Aleš Veselý
Kurátor: Jiří Machalický
Společně proběhnou také vernisáže výstav v NoDu Mini (Medium Loci) a galerii Video NoD (VideoLog).
"Tato výstava byla spolufinancována ze zdrojů Studentské grantové soutěže PF UJEP"
