Bauhaus ženy Československo

Právě před sto lety se ve Výmaru otevřely dveře Bauhausu, nové školy zaměřené na architekturu a umělecké řemeslo. První ředitel školy architekt Walter Gropius chtěl „obnovit jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba“. Gropius nastavil nejen moderní pedagogické metody, ale také rovnost přístupu ke vzdělání: „Za učně bude přijata každá bezúhonná osoba bez ohledu na věk a pohlaví, jejíž nadání a vzdělání bude radě mistrů připadat dostatečné. […] Nebudou rozdíly mezi krásným a silným pohlavím. Absolutní rovnoprávnost, ale také stejné povinnosti při práci ve všech řemeslech.“

Realita fungování školy Bauhaus ve Výmaru však byla poněkud jiná. Většina žen byla přiřazena ke studiu do tzv. Frauenklasse, tedy tkalcovské dílny. Teprve s přesunem školy do Desavy a po převzetí funkce ředitele levicově a rovnostářsky smýšlejícím švýcarským architektem Hannesem Meyerem, dostaly studentky příležitost realizovat se i v jiných ateliérech. 

Hlavním tématem výstavy Bauhaus • ženy Československo jsou často tragické osudy studentek Bauhausu spjatých s Československem a jejich specifické zkušenosti na jedné z nejprogresivnějších uměleckých škol začátku 20. století.

Autorka: Markéta Svobodová

Kurátorky: Lucie Valdhansová, Barbora Benčíková 

Texty: Markéta Svobodová, Lucie Valdhansová

Architektonické řešení: Studio PIXLE 

Grafické řešení výstavy i doprovodných tiskovin: Studio PIXLE