Barbora Bálková: BABIČKY

„Babičky pro mne byly dlouhý čas jen mlhavou vzpomínkou z dětství. Obě ženy jsem znala jako schéma, které se v rodinách traduje o člověku, který již nežije. Pro mne je to schéma doslova rámec, bedna, jeviště. Libuše zemřela, když mi byl rok, Jiřina, v mých osmi, byla už ale dávno psychicky nemocná, takže se mnou nikdy nemluvila. Jejich věci však tvoří část prostředí našeho domova. Skrze tyto věci jsem začala babičky hledat – proč například má měděné srdíčko vytepaný nápis Svatobořice? Kde se u nás vzala ta neobvyklá a ručně šitá panenka? Proč Jiřina píše tří stránkový dopis, kde stojí pouze, že potřebuje svetr a punčocháče? Tak moje myšlenky směřovaly do Svatobořic u Kyjova, kde Libuše byla ve svých 16 letech vězněna kvůli svému otci, vysokému důstojníkovi české vojenské jednotky v Anglii. Nebo do psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde byla Jiřina čas od času hospitalizována.. Když jsem nemohla být se svými babičkami, nahradila jsem si to alespoň imaginárním setkáním ve fotografii. Snažila jsem se vcítit do jednotlivých životních etap, jak jsem se o nich dočetla v jejich curriculech. Ve fotografiích jsem použila jejich vlastní předměty.“
Barbora Bálková (1978, AVU Praha, ateliér Veroniky Bromové) formou stylizovaných autoportrétů zachycuje autentické rodinné osudy a tak symbolicky reflektuje obecnější historické události 20. století. Vystaveno je 10 velkoformátových barevných fotografií a jedna překvapivá instalace. www.barborabalkova.cz