Balticum, mare nostrum
Česká Bříza 83, Česká Bříza
kdykoli nezávazně na zazvonění
pevná otevírací doba čt–so 10–18 h nebo jakýkoli den i hodinu po předchozí domluvě
M. Rawluk
V roce 2014 jsme polského fotografa Macieje Rawluka poprvé představili ve společné výstavě Místa čekání a odpočinku s Veronikou Zapletalovou. Po pěti letech jsme obnovili spolupráci, kdy nás oslovil s projektem ‘Balticum, Mare Nostrum’, který uskutečnil se svým kolegou Markem Domańskim. Rawluk pokračuje ve své geopolitické topografii, kdy statickými obrazy míst zachycuje politické stopy v krajině a dává je k dalšímu čtení.
——
První dotek moře je znak hluboce vrytý v paměti pomocí rodinných alb s obrázky nahých batolat stavějících hrady z písku. Většina z nás si nese podobný obraz. Když vyrůstáte, kyblíky a bábovky postupně ztrácejí svůj význam a nacházíte zalíbení v pozorování zvlněné krajiny a dochází vám, že na druhé straně je také břeh, kde snad někdo stojí a dívá se vaším směrem. To byl silně evokující obraz. Nyní, když jsou jiná moře blíže, než byly kdy dříve, stojí za to se zeptat, čím je Balt dnes – nebo přesněji, čím je oblast, kterou nazýváme Pobaltí. Devět zemí sousedí s tímto mělkým, nepříliš slaným, nebezpečně se vlnícím a jedním z nejvíce znečištěných moří. Německo, světová ekonomická velmoc, Polsko, dvakrát sezdané s mořem, a dále na východ bývalé sovětské republiky: Litva, Lotyšsko a Estonsko, následované Finskem, Švédskem a Dánskem – dalšími zeměmi regionu, považovanými dnes za nejlepší místo k životu.
Jsem přesvědčený, že stojí za to si znovu položit dětskou otázku: co je Balt? A ptát se dál. Sjednocuje nás Baltské moře nebo nás dělí? Jaká jsou specifika baltské kulturní krajiny? Sdílí těchto devět zemí společnou identitu? Jaká je budoucnost tohoto regionu?
Barbarum fretum, Sarmaticum okeanos – jsou stará jména Baltu. Je to chladné, špinavé místo třetí kategorie? Země vodky, piva a nedostatku slunce – je to periferie Evropy, která také ztrácí svůj význam, jak říkáme? Možná právě naopak – je to tady, kam se posunulo centrum civilizace od panství slunce, vína a grappy? Copak se Středomoří, pomalu se potápějící v řadě krizí, nevzdávalo symbolického centrálního postavení v Evropě na úkor místa někde mezi Skagerrakem a Bottenvikenem?
Společně s Markem Domańskim jsme přišli s tímto projektem, který jsme nazvali ‘Balticum, Mare Nostrum’. Cílem naší cesty byly nejprve Litva, Lotyšsko a Estonsko. Také jsme tuto zimu navštívili Dánsko, Švédsko a poté jsme zamířili do Německa a Finska. Po průzkumu první části fotografického materiálu jsme se zaměřili na tři oblasti. První byla o vizuálních aspektech Baltu a jeho okolí. Stručně řečeno, zajímalo nás, jak se mění moře, jeho břehy a okolní krajiny a jak se tento prostor formuje a zaplňuje lidmi. Druhým prvkem byla a je “ekologická reflexe” vyvolaná nejen předvídatelnými důsledky globálního oteplování, ale také rozsahem znečištění Baltského moře a mírou jeho dalšího zhoršování v důsledku velkého množství starých chemických zbraní z druhé světové války nebo milionů litrů mazutu z tankeru Franken na mořském dně. Třetím polem našeho zájmu je chybějící pocit stability a bezpečí v této části Evropy. Tyto pocity jsou typické pro nejmenší země regionu. To samozřejmě vyplývá z jednání – Ruska – poslední země s přístupem k moři a hrozeb, které s sebou jeho chování nese. Dokonce jejich hovorový zastřešující název Pribaltica je ruského původu a tím stěží neutrální a spíše potvrzuje, že tvoří součást sféry ruského vlivu.
Maciej Rawluk
M. Rawluk