Autonomous Sensory Meridian Response/ zvuk, který dělá dobře

Stěna je tak hezká, můžu ji slyšet, lehce tak lehce a tiše. Stěna je tak příjemná, pod mýma rukama. Cítím její hrany, pocit podobný tomu, když jsem naposledy držel šálek čaje v rukou. Můj šálek je stříbrný, třpytí se a já miluji cítit to jeho teplo. Můžete slyšet zvuk vody, je jako stromek v pohybu, nebo možná jen jako jeden malý třesoucí se lístek. Můžu to udělat znovu. Sššššššš. Ten zvuk je tak měkký a hebký. Pomůžu ti spát rychleji..

První akcí, pořádanou Galerií 207, v rámci nového tématického bloku, zkoumajícího možnosti recepce a distribuce audiovizuálního materiálu prostřednictvím jeho „sdílení“ na internetu, je mapování fenoménu tzv. ASMR videí (Autonomous Sensory Meridian Response), tedy terapií na dálku. Tento stále více oblíbený fenomén, šířící se prostřednictvím youtube kanálů, ostatně už prozkoumali v českém kontextu také umělci Tomáš Uhnák a Matěj Smetana v rámci výstavy Motýli v břiše (Galerie Školská). Akce v G207 volně navazuje na problematiku, která byla naznačená v rámci zmiňované výstavy. 

Systém ASMR videí, založený na specifické podobě binaurálních zvuků, působících zvlášť na obě uší, vyvolává pocit, že zvuk je všude kolem nás, „dotýká se“ přímo našeho mozku. Navozený pocit blízkosti, fyzického doteku, který je nám simulován prostřednictvím těchto internetových videí, je však ve své podstatě iluzí, nedovolující se přiblížit a získat skutečný dotek, cítit něčí blízkost. Dialektický vztah mezi online a offline rozhraním mysli, který se zde otevírá, se stává zároveň prostorem pro zkoumání vztahu virtuálních a fyzických možností nejenom lidského vnímání, ale také limitů samotného prostoru galerie. 

G207 se po dobu vernisáže promění na pracoviště, simulující nejenom vznik podobně kontemplativního zážitku prostřednictvím živých akcí, ale zároveň se pokusí prozkoumat pozadí distribuce ASMR videí, poodhazujících také vnitřní rozpory logiky rozkoše, která se nám dostává skrze jejich sledování. Všechna pozornost, dotyky a šepot, které byly původně určeny pouze nám, se prostřednictvím živé akce, osobního setkání, stávají odcizené a my spatřujeme, že oním subjektem zájmu „kouče“, vedoucího naši představivost, je právě statická kamera.

Program galerie si však neklade za cíl pouze prezentaci těchto tendencí, spíše se bude snažit být aktivním participantem v už přednastaveném pracovním rámci online prostředí a z pozice „uvnitř“ analyzovat a kriticky mapovat tento fenomén. Galerie samotná je zde chápaná především jako místo vzniku materiálů, následně sloužících k online distribuci. Stěny, podlaha a všechny fyzické rozměry galerie se prostřednictvím internetového sdílení, přenesou na displeje smartphonů a monitory osobních počítačů. Specifický prostor galerie, který byl pro tyto účely záměrně poupraven, se tak stává pomyslnou značkou, vymezující se vůči nerozpoznatelným dispozicím klasických „white cube“, a ve své individualitě, vyvolávající pocit ono blízkého, poznatelného, překračující distanc prostoru internetových prohlížečů.