AUTOMATICKÝ VÝHLED
AUTOMATICKÝ VÝHLED
PETRA STEINEROVÁ & ZBYNĚK SEDLECKÝ
VERNISÁŽ: STŘEDA, 18. 1. 2012 OD 18H
VÝSTAVA POTRVÁ DO: 12. 2. 2012
Automatický
výhled představuje svým vznikem i prezentací monotematický a
soustředěný dialog dvou individualit – fotografky a malíře. Dalo by se
říci, že oba umělci, které dlouhodobě známe především jako vytrvalé
představitele tradičních médií a výtvarných kvalit, si touto výstavou
zároveň překvapivě rozšířili pole tvůrčích možností – směrem k
systematičtější a konceptuálnější práci s jejich nástroji.
Všechny části tohoto projektu lze považovat za
jistou dokumentaci nebo transpozici konkrétního místa ve veřejném
prostoru s ohledem na způsob snímání, rámování a vidění. Cyklus Nouzový
východ sestává z deseti pohledů do
téměř identických částí interiéru
výškové budovy. Na těchto fotografiích je divák konfrontován s nicotnou,
zaměnitelnou a mírně nostalgicky působící realitou snímanou tím
nejlapidárnějším způsobem. Jedinou a jen tušenou změnou – spíše vně
fotografií – zůstává vertikální pohyb fotografa po jednotlivých patrech
hotelu. Jakoby se tu demonstrovala obyčejná možnost evakuace. Podobně
lapidárně a v nostalgickém dojmu probíhá i projekce časosběrného filmu
Rozhlas. Ten vznikl bez použití stativu – krátkým mechanickým snímáním
na 8milimetrový materiál, vždy po
půl hodině během 24 hodin. Světelné
změny střídajícího se dne a noci upomínají na stereotypní pomíjivost,
pohyb kamery zpřítomňuje samotného pozorovatele a trychtýřová symetrie
domu uprostřed vcelku nudné výhlídky jakoby ujišťovala diváka o
nezapomenutelnosti jakékoliv jednou viděné krajiny.
V malbě zrealizovaný cyklus Náměstí na první pohled
působí jako sekvenční přepis nebo výtvarná interpretace záznamu
bezpečnostní kamery ve veřejném prostoru. V obrazech se ikonicky
zobrazuje nejen všudypřítomná kontrola a snímání pohybu, ale i
trivialita bezděčného dívání se z okna. Čtyřdílná série též divákovi
umožňuje opakované pozorování zdánlivě automatické produkce stejných
nebo podobných obrazů, čímž se tak trochu ironizuje kvalita
neopakovatelnosti tradičního média malby. Na obrazech dominuje
deduktivní modernistická kompozice – geometrická
mříž perspektivně
viděného dláždění a několik tvarově dosti zredukovaných
architektonických prvků. Viditelné změny v jasném zorném poli obrazů –
pohyb náhodných a anonymních osob – jakoby do těchto vizuálně
vytříbených
kompozic ani nepatřily, protože jsou jen libovolnou
skvrnou fotografické koláže, kterou lze v této přehledné mapě kamkoliv
přemístit.
Společná vizuální kompilace Petry Steinerové a
Zbyňka Sedleckého se prostřednictvím malby, cyklu fotografií a jednoho
filmu, inovativně dotýká důležitého fenoménu pozorovatele, pozorování,
možnostmi jeho záznamu a poetickým obtížím s tím spojených – hledání
poměru mezi intenzitou a odosobněností pozorování, automatismem a
aranžováním pohledu nebo snesitelné míry provokace abstrahovaného
zobrazení.
Michal Pěchouček
