grafický design: Šimon Vlasák

V posledním roce se Artur Magrot v neustálé potřebě hledání alternativ pro pohyb v systému, jehož jsme chtě nechtě součástí, i prověřování hodnot jako domov či osobní prostor, jež jsme byli v době pandemie nuceni nahlédnout ze zcela nových perspektiv, vědomě uchýlil k dlouhodobému bezdomoví. Své poznatky zachycoval ve vlastních textech i formou vizuálních záznamů. Prostřednictvím termokamer snímal svá dočasná útočiště, místa kumulace tepla. Ve snaze o zachycení neviditelných, ale přítomných otisků těla tak mimo jiné vytvořil bizardní kalendář, mapující trajektorie vlastního pohybu za poslední rok.

  

Tato Instantní hra, jak svůj poslední projekt nazval, je u konce. Pro Magrota byla výjimečnou zkušeností a přínosem ve výzkumu témat, kterým se dlouhodobě věnuje – především vymezování vlastního prostoru, ohledávání strategií mocenského dohledu a role, jakou v těchto sférách sehrávají moderní technologie. Získané poznatky hodlá promítnou do plánovaného výstavního projektu pro GAMU a dále zhodnotit v rámci doktorského studia na Akademii výtvarných umění v Praze.

 
kurátorka: Nina Michlovská