Art Brut Film Olomouc 2021 / Paralelní světy

Ve čtvrtek 30. září 2021 od 18:00 h proběhne v Arcidiecézním muzeu v Olomouci jubilejní 10. ročník přehlídky filmů o spontánní tvořivosti neškolených tvůrců nejen ze střední Evropy Art Brut Film. Koná se tentokrát v rámci akcí prvního Trienále SEFO, které nese název Universum. 

Filmový program obsahuje těchto pět snímků:

Malované uhlím

9 min., rež. Eugen Šinko, 1972  

Film je věnován třem originálním českým spontánním tvůrcům: Prvním je pan Viktor Řeha, naivní malíř, narozený v Hrabové u Ostravy v roce 1898. Zabýval se především náměty hospodářskými a hornickými. Druhým je železničář, malíř Václav Beránek (1915–1982) z Jihlavy. Narodil se v Bezděkově u Havlíčkova Brodu. Původním povoláním truhlář, převážnou část života však pracoval jako dělník na železnici. Soustavně začal malovat až v roce 1965. Psal také pohádky a manifesty. Okouzlen bezelstným pohádkovým světem, k němuž se utíkal před trpkými zkušenostmi života, tvořil idylické výjevy, ovlivněné často spodním proudem erotických snů. První samostatnou výstavu měl v olomouckém Divadle hudby v roce 1981. Cenným dokumentárním záznamem je malování v době natáčení filmu ještě nedokončeného obrazu „Vodní královna a ztroskotání plachetnice“ (141 x 251 cm), který patří k ikonickým obrazům české naivní malby sedmdesátých let. Obraz je nyní součástí sbírky spontánního umění Pavla Konečného z Olomouce. Třetím tvůrcem, je slovenský autor, železničář Ján Kotúlka. V závěrečné rekapitulaci filmu se ještě jednou znovu objeví všichni tři protagonisté snímku.

Garrel: Tarzan z Argelagueru 

65 min., rež. Marc Barceló, 2013

Tarzanem je ve filmu nazýván katalánský tvůrce Josep Pujiula i Vila (1937–2016), textilák, jenž začal kolem roku 1980 budovat labyrintickou krajinu na pozemku v oblouku řeky Fluvià ve španělském Katalánsku, poblíž vesnice Argelaguer. Vytvářel vlastními silami obrovité vysoké věže, spojované mosty, chodníky, visuté kabiny, tunely či klece a používal k tomu větve, stromy a veškerý přírodní materiál, nalezený v okolí vybraného místa. Splétal větvičky do bludišť a spojoval dřevěné tyče. Stvořil tak svůj paralelní svět, v němž se cítil svobodný a šťastný. Jeho pozoruhodné originální dílo záhy začali navštěvovat lidé z okolí i ze vzdálených zemí. Bohužel se setkal s nepochopením místních úřadů a musel své těžce vytvořené dílo strhnout. Režisér středometrážního filmu Marc Barceló empaticky zachytil sisyfovský ráz úžasné architektonicko-sochařské tvorby outsidera Josepa Pujiuly, který se snažil marně prosadit svou vlastní, neobyčejně originální poetickou verzi Universa.    

Výzva do ticha

12. min., rež. Dušan Hanák, 1965 

„V každém člověku jsou ukryté tvořivé schopnosti jako neoddělitelná součást lidského ducha. Výtvarné projevy psychotiků jsou vyjádřením chorobného stavu a nemají sociologickou funkci“, napsal na úvod svého filmu Dušan Hanák. My k tomu můžeme po letech dodat, že přesto mohou být kreativním, originálním projevem, který oslovuje diváky a vedle terapeutického účinku mohou být pro své autentické hodnoty i zdrojem silného uměleckého zážitku.

Mistrz Nikifor, 6 min., rež. Jan Lomnicky, 1956

Tento prostý, výstižný filmový portrét dnes nejznámnějšího polského outsidera, vznikl ještě několik let před tím, než Nikiforovo dílo začal propagovat malíř Marian Włosiński, opatrovník a od roku 1962 také zákonný zástupce Nikifora Krynického. Režisér nevelkou plochu svého snímku rozdělil mezi záběry tvůrce a jeho mnoha (více než 40 000!) prací. První rovina je černobílá, druhá barevná. Ani komentář neposkytuje mnoho pohledů do mysli tohoto dobromyslného tvořivého muže, který neuměl jasně mluvit, neuměl počítat, neuměl číst a trávil své dny v milované Krynici malováním, v němž vytvářel svůj osobitý paralelní svět.

Svet Martina Sabaku

 10 min., rež. Lubor Patsch, 1998

Videosnímek natočil vynikající slovenský amatérský filmař už v roce 1998. Přesto, že jeho záznam není po letech technicky kvalitní, svými hodnotami dokumentárními i střihovými, především však obsahem, zaujme a překvapí každého zájemce o art brut. Spontánní tvůrce Martin Sabaka (1925–2016) vytvořil v rodné obci Východná na Slovensku v průběhu třiceti let zcela unikátní prostředí, plné architektonických a sochařských objektů z materiálů, nalezených na skládce odpadů. V zahrádce před jeho domem vyrostla barevná galerie ikonických staveb, paralelní environmentální svět, zrozený z originálního tvořivého činu osobitého neškoleného tvůrce. Vyučený obuvník a později železničář tak uskutečnil svůj velký sen a zařadil se bezpochyby mezi významné osobnosti evropského art brut.