Koncept antropocénu vychází z přesvědčení, že dopad člověka na svět je tak velký, že lidstvo vstoupilo do nové geologické éry, v níž je “samo celosvětovou geofyzikální silou”. Koncept poprvé veřejně představil v roce 2000 nositel Nobelovy ceny za chemii Paul Crutzen a od té doby prostupuje současným diskursem ve všech oborech.

Těžiště přednášky Dustina Breitlinga and Vita Bohala bude především na tázání se, jak se antropocén stal součástí různých diskursů: humanitních, vědeckých, uměleckých a reflexi důsledků jeho přijetí. Otevře také téma, jakým způsobem koncept posouvá své ohnisko ve snaze rozšířit naše zorné pole o “non-sapien“ faktory, síly, nebo aktéry, které jsou hluboce zasažené a ovlivněné člověkem.

Podle teorie antropocénu Země nyní opustila svoji přirozenou geologickou epochu v rámci současného interglaciálního období Holocénu. Lidské aktivity jsou nyní příliš invazivní vůči přirozeným silám přírody a zásadně narušují ekologickou rovnováhu. Země se rychle proměňuje v méně biologicky diverzivní, méně zalesněné, globálně teplejší a pravděpodobně mokřejší a rozbouřenější místo.