V tvorbě Anny Ruth se opakovaně setkáváme s nadčasovou symbolikou čerpající z vlastních výkladů mytologie a spiritismu, často v úzkém spojení s přírodou a jejími cykly. Asociaci rodových praporů tématicky rozšiřují majestátní borzojové, benátská dýka milosrdenství, vínové rukavičky či perlami osázený lustr. To, že monochromatický červenohnědý tón pláten malovaných lehkou lazurou oxidu železitého adoptuje podobu koroze není náhodou – dochází k ní také na nosnících lóže, kde rez postupně opadává a odhaluje živou dřeň v neutuchajícím procesu (vlastní) transformace – budoucího obsaženého v minulém, minulého jako nutnost na cestě k budoucímu. Prsten s modrým kamenem v ústech dívky nakonec nalézáme i na přilbě Révoilova rytíře. Vzduchem se line vůně spalovaných pryskyřicových slz za zvuku táhlé písně: ‚Otep myrry mněť mój milý.‘ Mříž před plátnem puká. Sejdeme se u praporce.“

 

Anna Ruth (*1994) absolvovala pražskou AVU v Ateliéru kresby u Jiřího Petrboka a Martina Gerboce a během svých studií prošla stážemi v Polsku a Indonésii. Své (často velkoformátové) malby zasazuje do instalací, prostřednictvím kterých vytváří komplexní scénografii mimo ohraničenou plochu obrazu. To rovněž reflektují ambientní zvukové podkresy výstav, hudební performance či sólová vystoupení pod pseudonymem Koruth. Svým multidisciplinárním projevem je sice mladým, ale výrazným talentem na současné umělecké scéně. Její poslední sólové projekty byly k vidění v Pragovce nebo v brněnském artist-run space Zaazrak|Dornych. V letošním roce se účastní veletrhů SWAB v Barceloně nebo tureckého Contemporary Istanbul.