Anna Bürgermeisterová – Zloděj příběhů
Jak může vypadat zloděj příběhů, který nikdy žádný příběh neukradl? Jedná se o prequel, uvádějící do děje obrazů autorky Anny Bürgermeisterové.
Anna Bürgermeisterová (*1985) patří k těm několika málo umělcům, kteří studovali na prestižních univerzitách v zahraničí, kde i vystavovali (krátce prošla studiem dějin umění a literární komparatistiky na vídeňské univerzitě, posléze tamtéž vystudovala kontextuální malbu). Po návratu do Čech však jako řada podobných umělců často postrádala kontext, či sociální konexe nutné pro realizaci výstavy v adekvátním prostoru, o čemž svědčí i fakt, že se jedná o první výstavu této česko-vídeňské autorky v Praze po pěti letech. Z tohoto pohledu se jedná o prequel, který přibližuje tvorbu Anny Bürgermeisterové v pražském kontextu. Neosvětluje však, jako tomu bývá u filmových prequelů, příběhy, které se na obrazech odehrávají: Anna staví diváka do pozice zloděje příběhů, antropologa zkoumajícího příběhy a charaktery jež vyobrazuje, ale celý příběh jej nechává vystavět samotného, v tušení blížících se katastrof, aniž by chtěla poskytnout bližší komentář.
Tvorba Anny Bürgermeisterové se dá popsat jako vyzrálá a konzistentní. Dlouhodobě její tvorbu sjednocuje rámec – ne zcela pravidelná mřížka obrazů, které po složení vytvářejí velkoformátové panely. Způsob skládání lze přirovnat k mřížkové hře či konstrukci osobního, archetypálně laděného, často temného příběhu. V jejích obrazech vystupují hrdinové současné mytologie: cyborgové, jezdci apokalypsy obleky a mrkve na pozadí socialistických sídlišť. Tematika i způsob budování příběhu ve zjednodušující zkratce podaných malířských vyprávění jednoduše, až naivisticky podaných malířských vyprávění odkazují k teoretickému vzdělání autorky. To se stalo stěžejní a určující pro způsob, jakým Anna Bürgermeisterová svá díla tvoří: na počátku tvorby každého panelu je jakási fixní idea, sekvence scény či vyprávěcího momentu, přičemž stěžejní pro obrazový konstrukt se podobně jako v literární vědě stává způsob, jak jej dosáhnout prostřednictvím předem vymezených charakterů a topoi. Anna kóduje osobní obsahy do snových obrazů, které nijak dále nekomentuje: určující je uspořádání děje na pomyslné mřížce obrazu i fakt, že divák si na pozadí zobrazovaných dějů vybírá obsah sám. Vzniká tak napětí mezi přitažlivým povrchem obrazu a sdělením.
kurátorka: Lucie Nováčková
Projekt je finančně podporován Ministerstvem kultury ČR, Hlavním městem Praha a Státním fondem kultury.
