Andreas Wegner – Dye Pack

Německý umělec Andreas Wegner vstoupil do kontextu českého výtvarného umění v letech 2008–2010 jako iniciátor a také jeden z protagonistů mezinárodního uměleckého projektu Le Grand Magasin, který se zaměřoval na reflexi tématu družstevnictví, sociální ekonomiky, ne-pro-ziskového sektoru, participace, hodnoty práce ad. v zemích střední Evropy. Již samotné téma projektu napovídá, že Andreas Wegner vstoupil do českého prostředí z pozic sociálně angažovaného umění. To nám sice tehdy nebylo vzdálené, přesto nebyl společenský ani umělecký diskurz na podobný projekt připraven.

Důvodem této situace, která i přes dílčí změny (práce včetně družstevnictví byla zastřešujícím tématem posledního Bienále Matter of Art) nadále trvá, je fakt, že družstevní hnutí je stále vnímáno jako pohrobek komunistické minulosti, jako relikt totalitního systému. Družstevnictví, které má u nás dlouhou tradici, potkal bohužel podobný osud jako například feministické hnutí. Totalitní režim po roce 1948 přejal jejich agendu, zmocnil se hlasu, který zde dlouhou dobu zazníval, a vyvlastnil jej (Havelková & Oates-Indruchová, 2015). Učinil z něj svůj vlastní nástroj, který nadále nesloužil emancipaci či participaci, ale především kontrole a ovládání společnosti.

Výstavní realizace pro Galerii Emila Filly představuje jakýsi průřez Wegnerovými úvahami spojenými s problematikou družstev, sociálního utopisty Charlese Fouriera, alternativních společenských a ekonomických modelů, práce včetně jejího ohodnocení, tedy i peněz. Najdeme zde díla zcela nová, jako například ústřední objekt eskalátoru, ale i díla starší, např. pohyblivou figurínu Charlese Fouriera v životní velikosti, video Interview with Charles Fourier, malbu Charles Fourier as a Teacher and Beekeaper. Dále malby produktů družstev především z Čech, Slovenska, Polska, které mohou být zdrojem jisté nostalgie, protože některé z nich nesou estetiku dob socialismu a vizuální zkušenosti tohoto období.

Ekonom Charles Gide uvedl na adresu geniálnosti Charlese Fouriera skryté pod bláznovskými frázemi a vidinami přítomnými v jeho textech, že „(f)orma je u něho bláznivá, avšak věc, o niž jde, je závažná“ (Gide in Červinka, 1949). Domnívám se, že tento příměr by v mnoha ohledech platil i pro dílo intermediálního umělce Andrease Wegnera. Galerijní environment mohou totiž čeští diváci vnímat jako bláznivou skrumáž artefaktů, ale také jako sbírku vyvlastněných hlasů naší nedávné minulosti.

kurátorka: Vendula Fremlová