Andrea Sobotková & Martin Chlanda – The area looks smooth. I just picked out a distinguishable crater nearby and marked on it.
Zveme Vás na site-specific výstavu autorů Andrey Sobotkové a Martina Chlandy. Vernisáž se koná 24. 9. 2019 v 19:00! Výstava pak bude k vidění do 15. 10. 2019.
“Nevšední obrazy Země, které nabídla okénka prvních vesmírných lodí, způsobily, že idea přírody v krajině unikla z hranic scénického výřezu. Krajina se náhle stala planetární a jako taková obsáhla a vyjadřovala hluboce provázané ekologické principy. Působení lokálních událostí na regionální, kontinentální a globální ekologii bylo nyní naprosto zřejmé, stejně jako tekutá povaha vody, vzduchu, a dokonce i pohyby zemské kůry, které byly nyní zviditelněné pro všechny.“ (James Corner: Krajina jako kritická kulturní praxe)
Jedna z dřívějších spekulací, vysvětlující vznik Měsíce – tzv. Teorie odtržení – předpokládala, že se Měsíc odtrhl ze zemské kůry vlivem odstředivé síly, zanechávaje za sebou dnešní oceánské dno jako jizvu. Vlivem působení slapových sil byl Měsíc deformován a jeho těžiště vychýleno směrem k Zemi.
Vzájemná souvztažnost Země a Měsíce, poetický symbolismus i jejich faktická podobnost v rámci krajinné přeměny jsou výchozími pojítky výstavy “The area looks smooth. I just picked out a distinguishable crater nearby and marked on it.”
Autoři obrátili pozornost k Zemi – Měsíční krajině uhelného dolu na severu Čech, ve kterém pracovali formou archeologicko-průzkumnické činnosti na rekonstrukci mizející krajiny.
V důsledku těžby uhlí dochází k obrácení sedimentačních vrstev – jíly a horniny jsou odváženy na výsypky, které vytváří nový horizont, limitující výhled do okolní krajiny. Odkrytá uhelná ložiska jsou vystavena kolesům těžebních strojů. Prastará vazba se Zemí se přerušuje a odtržený materiál zanechává stopu v podobě vrstevnatých kráterů Měsíční krajiny, sondy do historie (zdánlivě) náhodných procesů srážení, přelévání, rotace, sedimentace, eroze, krabacení…
Autoři zacházeli s prostorem galerie jakožto vstupním ohraničením vlastní práce. V přeneseném půdorysu galerie do prostředí dolu dvojice pečlivě ohledávala uhelné fragmenty, které nechala polohopisně a výškopisně určit pomocí geodetického zaměření. Soustavu souřadnic exponovala vůči znovu určenému, nulovému horizontu (galerii) a akcentovala tak přerušení materiální vazby se Zemí – podobně, jako při samotném procesu těžby.
V instalaci pozorujeme levitující souhvězdí materiálu, které kopíruje ráz původní krajiny. Skrze prostor galerie se rozpíná nový horizont, vynesený vzhledem k lidské perspektivě. Výslednou práci vnímáme v kontextu vtažení jednoho prostoru do druhého. Prostor je objekty utvářen a zároveň je sám utváří. Materiál odkazuje na tvořivé procesy minulosti, které konstituují současnost – jako sedimentární vrstvy přítomné v aktuálním prostoru.
Projekt byl realizován ve spolupráci s Martinem Suchým, kterému patří obrovský dík za odvedenou práci a nadšení.
Na projektu se dále podíleli Vojta Pollák, Matěj Nepustil, Dušan Marcinko, Martin Raboň a David Knézel.
text: Andrea Sobotková & Martin Chlanda
