Ambientní večer k výstavě Eva

Zveme na ambientní poslechový večer v galerii Fotograf Zone. Večer otevře živý poslech soundtracku k filmu Eva v podání Adama Badí Donovala, který Milan Mazúr doplní čtením z kolektivní knihy Nobody and Nowhere, tematicky navazující na jeho film Eva, aktuálně uvedený v galerii.

Zvukové krajiny Adama Badího Donovala zvou posluchače k prozkoumání afektivních jevů, které se do nás každý den zapisují téměř bez povšimnutí. Ať už se jedná o prostorově a zvukově lehký elektroakustický déšť na jeho debutovém albu Sometimes Life is Hard and so We Should Help Each Other (2022, Trilogy Tapes) nebo o těžkou přikrývku ztracené reality na následujícím albu a mirror where the image and the mirror wholly coincided (2025, mappa). V Donovalově tvorbě se ozvěny akustických nástrojů rozpouštějí v elektronické modulaci, hlasy splývají s větrem a smyčky se ztrácejí v nadčasovosti kazetových přehrávačů. Donovalova práce se zvukem vychází z detailního pozorování prostoru kolem nás. Terénní nahrávky doplňují mozaikovou strukturu kompozic a propůjčují zvukům vlastní časovost. Donoval komponuje silné obrazy. Ať už nechává posluchače přemýšlet o tématech, jako je vzájemnost mezi lidmi nebo nemožnost uniknout svému prostředí, jeho zvukové úvahy provází hořká melancholie i naděje. To vše je zabaleno do křehkých porcelánových zvuků a řady spolupracovníků po jeho boku (Martyna Basta, Adela Mede, Tomáš Niesner).

Milan Mazúr je vizuální umělec, který se věnuje experimentálnímu filmu a interdisciplinárním projektům. Ve své tvorbě vychází z kinematografického uvažování jako z přirozeného východiska: kamera je pro něj elementárním nástrojem sdílení a vyprávění. Pracuje se snovou, nelineární narací, v níž se motivy paměti, nostalgie a času vracejí v gestech mizení a znovuzpřítomňování, a propojuje horizontální příběh s vertikální, až „archeologickou“ stratifikací vrstev významu. Důležitou roli hraje zpomalení, práce s rytmem a intenzitou pohledu, stejně jako osobní mytologie, která se v jeho dílech skládá z fragmentů reality, vzpomínek a fikce. Často pracuje s nostalgií míst a krajiny, v nichž „prohledává“ zbytky a fragmenty starých událostí a proměňuje je v obrazové situace. Výraznou vizuální strategií je prolínání obrazu a textu – text funguje jako další vrstva významu, rytmu i narativního posunu, která obraz doplňuje, narušuje nebo překlápí. Do jeho vizuálních strategií zároveň vstupuje současná masová vizualita: proměnlivá barevnost, práce s apropriovanými materiály a napětí mezi tělesností a komodifikovanou dokonalostí.