Alžbětko Vocelové – Svnjítě

Instalace Svnjítě reflektuje první dětské vědomé vnímání samoty jako něčeho příjemného a bezpečného v souvislosti, a do jisté míry v kontrastu, se současnou tendencí vázat se na lidi. Nic z toho není vnímáno jako absolutní stav. S časem přirozeně dochází k oscilaci mezi polohami, což podněcuje potřebu reflexe a pochopení těchto dějů.

Zásadním výchozím bodem pro celkovou koncepci je spontánní kresba reflektující vnitřní rozpoložení dotyčného. Tento nástroj sebepochopení a sebereflexe se rozvinul během let, kdy ještě neměl žádné pevné umělecké vedení. Proces, ať už kresby, nebo malby spočívá v oddělení racionálního myšlení především od prvotních fází tvůrčího postupu. Tvůrce se stává médiem popudů, které nevychází z jeho vědomí, nýbrž z prostoru mimo něj. Na povrch vystupují problematiky, traumata i vzpomínky skryté v podvědomí a nevědomí a zároveň si je subjekt takto schopen uvědomovat, zpracovávat a uspořádávat věci, které zažívá poprvé.

„Tentokrát se mi asociuje vzpomínka, kterou bych jinak považovalo za zapomenutou. Vracím se do dětství, kdy naše rodina uspořádávala každý rok dětský den u nás na zahradě s bývalými kolegy mojí mamky. Byla to v podstatě jediná příležitost, kdy k nám přijížděla návštěva. Tehdy nastala situace vytržení z entusiastického hraní na honěnou, kdy jsem se ocitlo samo v dětském prolézacím tunelu. Byl to intenzivní zážitek tím, že jsem si poprvé zvědomnilo svou samotu a bylo mi v ní příjemně a bezpečno a ačkoliv jsem si připouštělo možnost vylézt a běžet za dětmi, natahovalo jsem čas takto strávený, jak jen to šlo.“ Od tohoto dobrodružného klidného momentu se odvíjí celá instalace, vystavěna kolem dětského prolézacího tunelu. Ten je pokryt kresbami, které vznikají ze stavu klidu a vyrovnanosti. Tento objekt je konfrontován s hýřivou, akční a společenskou polohou autora, která se ráda předvádí a zažívá bouřlivé emoce. Tento aspekt reflektují látkové polštářovité objekty vycházející vizualitou z kreseb a maleb okolo na stěnách.

Alžbětko Vocelové letos ukončilo bakalářské studium na Ateliéru skla na UTB ve Zlíně. Je to bytost s bohatým nehmotným světem a intenzivně se zabývá rozvojem své osobnosti a pečováním o své okolí. V minulosti se věnovalo aktivismu, používalo svého těla pro vynesení tématu blížícího se ekologického a společenského kolapsu do popředí. Je člověkem citlivým a dotýká se ho zbytečný zmar cítících a živých. Představuje si svět, kde bude všem součástem přírody, a tedy i lidské civilizace, dobře a snaží se dělat kroky pro realizování takové představy.