All We Ask

‘All We Ask’ [‘Vše, co žádáme’ anebo ‘Všichni se tážeme’] je vy´stava představující šest mlady´ch umělců z Německa, kteří pracují napříč různy´mi médii. Jak už je patrné z názvu, projekt se ptá po společném ‘generačním’ jmenovateli jejich práce, ktery´ nachází v častém leit-motivu vybrany´ch děl, a sice zkoumání, programování či poukázání na situační modely či modely chování. Není tedy překvapením, že alternativou názvu vy´stavy bylo ‘The Homage To Misbehavior’ [‘Pocta zlobení’].
Pojítkem mezi autory je současně i ateliér videa Anny Jermolaewé na HfG v Karlsruhe, na jehož chodu se podílí anebo se podíleli do nedávna. Snad právě toto prostředí podmiňuje a kumuluje, s lehkostí sobě vlastní, zmíněné sociální, dokumentární či dokumentárně-fiktivní tendence.
Dominantou instalace je surreálná kompozice Carmen Donet, ve které si dva monumentalní objekty generují nekonečny´ tenisovy´ zápas. Se zápasem, jehož trajektorie opisuje geometrii ležaté osmy, je v dialogu o monumentalitě video-smyčka ‘Suprematismus’. Její autor Johannes Evers programově pracuje v rámci přepisu existujících umělecky´ch děl, zejména maleb, do groteskních domácích či rodinny´ch videí.
Doku-fiktivní polohu práce Grazyny Roguski představuje projekt, ktery´ realizovala na polské straně německé hranice. V příhraniční oblasti je absurdní turisticky´ ruch založeny´ na levny´ch službách. Německé rodiny
se do této oblasti (Osinów Dolny / Niederwutzen) jezdí mj. ‘za levno’ ostříhat, Grazyna tento fenomén extremizovala, ve dvou dnech navštívila nespočet kadeřnictví (existujících paralelně vedle sebe) a jednotlivá stádia svého účesu dokumentovala.
Práce Lukase Kindermanna jsou intuitivním vhledem do formátů nebo způsobů transakce či zhodnocení. V sérii grafik ‘Kleine Fische’ a ‘Grosse fische’ bere komicky vyznívající ‘rekordy’ z rybářsky´ch blogů, aby je přenesl na milimetrovy´ papír. Všechny tyto ‘trofeje’ jsou přitom přirozeně dokumentovány v rukou svy´ch ‘lovců’.
Dlouhodoby´m zájmem Benedikta Dichganse je spolupráce s institucemi,
do ktery´ch přichází jako pozorovatel. Zaznamenává zákulisí a momenty
v galeriích, které nejsou běžnému diváku přístupné, jako jednotlivé fáze instalace expozic apod. Benedikt na vy´stavě představuje poslední cyklus videí, ve ktery´ch ve vybrany´ch muzeích v Německu a Rakousku dokumentuje zavírací hodiny, přesněji přímo chvíli vnoření se expozice do tmy.
Posledním dílem vy´stavy, jež nastolenou rozvážnou až kritickou notu vyvažuje, je ‘Untitled’ Jana Schumanna. Ten infiltroval několik DV-kazet
do vy´stavních videokamer v nákupním megacentru s elektronikou a po několika hodinách tak získal ‘autenticky´ amatérsky´ záznam’ a zároveň bezprostřední reakce a chování náhodny´ch nakupujících. Jiny´mi slovy dokument postrádající smysl dokumentu; surovou ‘found footage’.
Jan Brož