Aleš Loziak / Pozoruji, aniž bych vnímal

Osobně pojmenovávám tento projekt jako Svobodovsky-Tillmanovské Intermezzo, ve kterém se inspirace těmito fotografickými ikonami nedá zapřít. Stejně tak jako pro oba zmíněné autory, i pro mne fotografie představuje syntézu obrazu (prostor v něm interpretovaný), objektu (motiv na fotografii, ale i hmota fotografie) a zvoleného způsobu její instalace v rámci galerijního prostoru, což vnímám v rámci své dosavadní práce jako důležitý významotvorný prvek. Do tohoto světa vstupuji vlastní invencí v podobě pohyblivých obrazů, tzv. video-haiku, statických minutu trvajících video snímcích, na nichž se podobně, jako na většině fotografiích zdánlivě nic neděje. Instalace (fotografie různých velikostí a různého způsobu instalace spolu s videem), však tvoří promyšlenou vizuální hru o citlivém vnímání světa, v němž pokud jsme trochu všímaví, stává se svět rozmanitější.