Ako sa do lesa volá, neviem, čo sa ozýva: Ešte predtým, než pôjdem spať, ti prečítam návod, ako správne používať odvlhčovač

Švehla obyčajná neboli rybenka domácí (Lepisma saccharina) jako archetyp vyhnance – tvora, který žije ve stínu, ve štěrbinách civilizace. Volba švehly/rybenky jako hlavní postavy performance otevírá metaforu života na okraji, ve skrytu, ale zároveň v neúnavném pohybu. V šedém prostoru bez začátku a konce, kde se z mlhy zvedá prach a ticho má ozvěnu, se setkávají tři švehly obyčajné / rybenky domácí, které přežívají ve štěrbinách světa. Na okraji reality, ve vyfabulovaném westernovém kempu, usedají k improvizovanému ohništi. Scéna je monochromatická, symbolická, strohá – jako interiér postindustriálního snu.

…

počas toho ako pijem čaj hrdzavej farby

vidím ako ťa vyrušila siréna v diaľke

sedíš na penovej podložke a nechceš si priznať

že sa ti kamienky vtláčajú do kože

prehliadaš si denník, ktorý sme našli včera pri presune na miesto určenia

…

kráčame mlčky

topánky nás už zo zvyku odierajú

stopy našich tiel prijala pôda

v blízkosti viditeľného nebezpečenstva

v diaľke našich tieňov

ležíme medzi stránkami známeho románu

hltáme písmená

autorky: Agáta Kertész, Tamara Mižáková, Alžbeta Papíková

místo konání: foyer v přízemí a projekční místnost (přesun)

Performance se koná v rámci výstavy Malé, naprosto tiché změny, kompletní doprovodný program zde.