Hana Chmelíková – Bílé místo

paměť je uložena v obrazech a pocitech v samotných buňkách

když jsem s někým dýl, mám tendenci se do něj zamilovat

nejhorší je se ani nepokusit

ty oči skutečně braly do sebe to, co spatřily

sněhulák taje zevnitř. roztát uvnitř. pokusit se

v jednom prsu nosí bouřlivý svět a ve druhém podsvětí

hlavně to neříkej nahlas

velký duch je androgynní

používáš slova, kterým nerozumím

nevinný (inocente) znamená nebýt raněn

je nejisté, zda život může vzejít z inkubátoru. musí mít jak otce, tak matku

Hana Chmelíková se odvažuje pracovat s obtížnými tématy, se kterými se musí většina z nás v životě vypořádat. Neschovává se před otázkami o kompetencích rodičů, o zodpovědnosti za neúmyslný otisk vlastních zkušeností, emocí, strachů, nadějí, úspěchů i zklamání do toho, kdo nám je svěřen, koho chráníme, komu chceme dopřát ty nejlepší podmínky pro vykročení do života. Je mimo lidské možnosti být dokonalým rodičem, bílé místo vždy čeká na zašpinění. Bude nám odpuštěno? A můžeme i my odpustit?

Hana Chmelíková vystudovala obor Mezinárodní obdchod na VŠE a nyní je studentkou ateliéru Grafika 2 Vladimíra Kokolii na AVU. Věnuje se tisku, kresbě, malbě, videu, textu i objektům, to vše na výstavě spojuje. Je matkou dvou dcer.

Kurátor: Josef Šmíd

Zveme na vernisáž 14. 1. od 19 do 23 hodin. Poté je možné výstavu navštívit každé úterý do 4. 2. a v průběhu klauzur.