Vojtěch Kovařík: Krajiny svalů

Místo, odkud na kolemjdoucí po dlouhá léta shlížely hvězdy z filmových plakátů, opětovně osídlili hrdinové. Zdá se příznačné, že autor, pro něhož je téma hrdinství jednou z ústředních inspirací, vystavuje v prostoru pasáže někdejšího kina, protože právě film byl (a stále je) jedním z nejúčinnějších prostředků pěstující moderní kult hrdiny. Pod vlivem prostoru snad Kovařík přistoupil i na procesuální charakter expozice, obměňující se v čase, stejně jako se zde kdysi měnily plakáty. Namísto ryzímu přitakání filmovému médiu však Vojtěch Kovařík přece jen volí alternativu. Mohutné heroické postavy vystupující z jeho pláten jsou totiž na hony vzdáleny filmové estetice a kinematografickým modelům, neboť namísto akce je obestírá archetypální bezčasí, které nerozptýlí ani čpící pot exponované maskulinity. Zatímco film dosahuje kýženého cíle narativními postupy a akční naléhavostí, Vojtěch Kovařík činí přesný opak, protože hrdiny vrací do hájemství ikon, v nichž je život trvale petrifikován. Namísto hic et nunc (tady a teď) volí spíše formu devočních obrazů, která jeho hrdinům – rekrutujícím se zpravidla ze současné říše pomíjivosti – poskytuje příslib věčnosti, tedy de facto týž, který příslušel již mytologickým hrdinům či křesťanským mučedníkům, ale který zároveň mohli okusit i hrdinové socialismu. Ano, jinde by snad mohla být tato asociace násilná, ovšem ve stínu Sorely, v němž se Galerie Dukla nachází – dle mého soudu – má své opodstatnění. Jestliže totiž můžeme výstavu číst jako více či méně skrytý odkaz na historii místa (ať už ve vztahu k utopii, kterou nabízí filmový pás či utopii spočívající v nastolení nového společenského řádu), měli bychom dopřát sluchu i otázce, proč se právě v Ostravě tématu hrdiny tak daří a proč Vojtěch Kovařík není zdaleka první, kdo se jím zde zabývá. Snad je to lokální predestinací, snad sociální skladbou místní populace, pro niž bylo a mnohdy stále je přirozeným východiskem svěřit své naděje do rukou jiných. Vojtěch Kovařík ale v každém případě svými pracemi rezonuje s lokální podvratně „heroickou“ tradicí rozvíjenou již skrze Balabánovu sérii světců, Halberštátovy hasiče – kteří vlastně představují sekularizovanou variantu svatých pomocníků – či bojovnice Hany Puchové, slabé a dětsky naivní, přesto schopné triumfovat nad silnějším protivníkem. Nešlo by ale zřejmě o autora s ostravskou zkušeností, kdyby u něj nakonec stejně nepřevážil spíše disfunkční obraz hrdiny, který kráčí ve šlépějích Surůvkova Batmana či Ježíše coby „cvičence“ od Kamery Skury.

Vojtěch Kovařík

* 1993 Valašské Meziříčí, žije a pracuje v Ostravě a Rožnově pod Radhoštěm

Vojtěch Kovařík studuje Fakultu umění Ostravské univerzity, ateliér kresby Josefa Daňka. Na svých velkoformátových obrazech zachycuje hrdiny převzaté z filmů, sportu, mytologie, života celebrit i biblických příběhů. Výrazně exponovaná tělesnost v kombinaci s lapidárním malířským rukopisem propůjčuje jeho dílům punc živočišnosti. Plošné obrazy, redukující hrdinství pouze na krajiny svalů, jsou ale především kritikou současné společnosti, které chybí hloubka a těká po povrchu bez potřeby transcendence. Vojtěch Kovařík je aktuální laureát Ceny kritiky za mladou malbu. Je členem hudební skupiny München Konflikt.

https://www.vojtechkovarik.com