Dana Sahánková: Ve své slupce nikdy nenajdeš stání

Právě vychází kniha Ve své slupce nikdy nenajdeš stání s
úvodním textem kurátora Petra Vaňouse, rozhovorem Ivy Mladičové s
umělkyní a retrospektivním výběrem fotodokumentace, zakončeným
fotografiemi přímo z výstavní instalace. Grafický design publikace
zpracovala Jana Vahalíková. Na 128 stranách najdete kromě detailního
provedení kreseb ze světa Dany Sahánkové i výběr ze snů autorky.

Dana Sahánková
kontinuálně pracuje s médiem velkoformátové kresby. Název její výstavy
„Ve své slupce nikdy nenajdeš stání“ je modifikací citace jedné z replik
Mefista. Modifikace spočívá v přenesení jednání ze třetí osoby (on) do
jednání osoby druhé (ty). V pozadí projektu je cítit faustovské téma,
kterého se autorka dotýká při dlouhodobější vizuální tematizaci času a
paměti. K jejich vyjádření dlouhodobě používá arzenál vybraných zvířat
(vlci, psi, jeleni, kočky) ve vztahu k prostoru, jež se neustále
proměňuje. Tento alegorizovaný vztah, který je vzájemným dynamickým
„prorůstáním“ figur a jejich rámce občas doplňují mýtické postavy s
jakýmsi blíže neurčeným posláním (např. vracející se snová postava
malého anděla). Predátoři zastoupeni volenými zvířaty jsou vyjímáni ze
svých dominantních rolí a stávají se oběťmi plynoucího času. Jejich
těla, plná agresivních gest, se rozpadají do fragmentů a jsou skládána v
nové celky navozující snovou atmosféru, stavy vytržení, osvícení či
halucinace. Ireálný je i sám „vlnící se prostor“, jehož konstrukce se
neustále rozpadá a hroutí, nebo se proměňuje v důsledku neznámého
mechanismu (Bez názvu VII-I a Bez názvu VII-II, 2014-15). Divák se tu
může často cítit jako nezvaný host. Noříme se do hlubinných
psychoanalytických situací v jejich polarizační syrovosti, nebo do
konstelací, které v metaforické zkratce přesahují lidské měřítko nejenom
v rovině fyzické, ale především v rovině reflexivního vědomí. Eskalací
nejistoty autorka odhaluje rubovou stránku systematizovaného a
racionalizovaného světa, v němž žijeme.