PNEUMA

Miroslava Večeřová

Pavel Příkaský

 

Kurátor: Viktor Čech

Vernisáž: 27. 9. 2018 od 17:30 hodin

Výstava potrvá: 27. 9. 2018 – 6. 1. 2019

Komentované prohlídky: 18. 10. 2018 v 10:30 a 17:00

Výstava již delší dobu spolupracující umělecké dvojice vznikla na průsečíku klasického malířského gesta figurativní malby a současných tendencí, spojujících technický obraz s performativním výrazem lidského těla. Lidské tělo, jeho předmětnost a organičnost, je zde vůbec zásadním tématem reflektujícím současné tělesné vnímání nás samotných, biologických organismů, které dnes vstřebávají informace nejen digitální, ale i chemické a genetické.

Současná kultura těla, která se jeho zatížení civilizačními nemocemi snaží vyvážit kultem péče o ně, ať již se jedná o sportovní, terapeutický nebo obecně zdravotní přístup, kolem sebe vybudovala i komplexní vizuální řeč. Snaha oslovit různorodými způsoby často komodifikované péče své potencionální zákazníky, je vedena prostřednictvím precizní estetiky, slibující své naplnění projekcí diváka do lákavých předobrazů síly, zdraví, uvolnění, svěžesti a energie. Zdánlivá bezchybná elegance, čistota a „vědeckost“ všech těchto odvětví průmyslu lidského zdraví, kterou nám ona vizualita předkládá, však často maskuje naši skutečnou tělesnost. Za mramorovou dokonalostí abstrahované tělesné formy se skrývá onen vnitřní svět těla plného orgánů, tkání, tekutin a metabolických procesů. Toho, co je ve skutečnosti úzce propojeno i s naším povrchem a vlastně i největším orgánem – s kůží. Jsme živoucí proces, proměňující látky, neustále vyměšující i přijímající. Do naší smrti neukončený pohyb prochází celou naší hmotou a spojuje myšlenku, nádech i trávení v jedno.

Sledujte výstavu kolem sebe, dýchejte zvolna a zhluboka. Vnímejte, jak se vzduch sune vnitřkem vašeho těla dovnitř a zase ven a na chvíli uvěřte vizi starých stoiků, že váš dech je součástí vyššího principu bytí.

Miroslava Večeřová (*1985) a Pavel Příkaský (*1985), původním vzděláním fotografka a malíř, se ve svých společných projektech setkávají na poli, které stojí na průniku mezi vztahem lidského těla, materiálů a obrazové reprezentace. Výrazové prostředky, s nimiž si pohrávají, jsou příznačné křehkou výtvarnou senzibilitou odrážející příchutě smyslových podnětů, s nimiž nás dráždí současná vizualita i naše osobní asociace. Dialog mezi tělem, jeho biologií i péčí o něj, spojené s jeho klasickým ideálem a neuchopitelnou fluidností, kterou vše neustále transmutuje matka příroda, přetvářejí v půvabný příběh se subverzivním podtextem.