Luďek Keim: PRIOR

Těžiště tvůrčích zájmů znojemského výtvarníka Luďka Keima (1982) spočívá v intervencích do veřejného prostoru, ve kterých aktivně reaguje na okolní svět. Se stejnou intenzitou se pak po večerech uzavírá do světa vlastních představ při práci v ateliéru. Počátky jeho tvorby ovšem nebyly jednoznačné. Tehdy cítil, že klasické graffiti se vyčerpalo, a hledal směr i pevnější ukotvení vlastních ambicí. Město svazovalo a nenabízelo nic nového. Zásadní podnět našel v okolní přírodě. V prvních experimentech s krajinným prostorem uplatňoval KEIM ještě princip psaní vlastního jména, ovšem za pomocí jiných vyjadřovacích prostředků. Hledal místa a zkoušel možnosti, kam by se nejlépe hodilo. Pro svůj piece využíval balíky slámy, rozličné přírodní materiály, vyšlapával ho v obilí. Počáteční velkoryse pojaté realizace v krajině s přesahem do umění landartu mu přinesly uspokojení a další inspiraci. Záběr jeho tvorby se rozrostl do několika směrů a nabral na vážnosti. Tehdy přišel s konceptuálně laděnými akcemi, kdy například anonymně probarvil monochromní osvětlení na železničním mostě, aniž by si jeho ilegálního zásahu dlouhou dobu vůbec někdo všiml. Natíral myslivecké posedy signální barvou, „aby zvěř měla větší šanci“. Podobně si počíná při přestavbě lesního krmelce, ze kterého za pomocí dodaného loga a příznačných barev udělá výkrmnu McDonald´s. Vše směřoval k výslednému efektu a vizuálnímu působení díla, zkoumal jeho vztah k prostředí krajiny a umocněnému kontrastu nebo naopak jeho splynutím korigoval jeho účinek. S barvou pracoval často až malířským způsobem, zároveň využíval okolní předměty a věci, které zapojoval do celku práce. Různost míst, roční doba i použité materiály ovlivňují působení instalace i její stálost v čase. Často bývá jedinou hmotnou připomínkou vynaloženého úsilí fotografický záznam. 

Tiché a městu vzdálené demonstrace v přírodě jsou kontinuálně doprovázeny vášní zcela protichůdnou. Tou je záliba ve vlacích a neutuchající snaha pomoci Českým drahám s kultivovanou a hodnotnou výzdobou vagónových souprav, které jsou následným zásahem povýšeny na samostatné umělecké objekty. S obdobnou empatií se zapojuje do výzdoby perónů, drážních domků nebo betonových staveb všech tvarů. Škoda jen, že jeden na vše nestačí…Další práce souvisí s dopravou zcela odlišnou. Neohleduplné chování řidičů, rostoucí nehodovost i počet aut a následné přetížení silniční infrastruktury v protikladu k nevyužitým možnostem alternativní dopravy jsou témata, která zajímají asi každého z nás…Na tento stav Luděk odpověděl sérií akcí, ve kterých například v převleku smrťáka s kosou stál na krajnici rušné silnice, pozměňoval vytyčené značení směrových sloupků anebo upravoval čáry silničního značení. Charakter akcí je nezřídka na hraně zákona či dokonce obecného ohrožení. Ale nakolik se vymyká tomu, s čím se dnes a denně setkáváme právě na silnicích?  Nečekaný prvek na silnici má „spáče“ spíše probrat z letargie, než aby reálně někoho ohrozil. V jiném případě vyvěsil v areálu nákupního střediska státní vlajku poskládanou z igelitových tašek několika nákupních řetězců. Instalací nazvanou 17. listopad reagoval na konzumní chování lidí, pro které je sváteční den důležitý jen z toho důvodu, že mohou vyrazit na nákupy. 

PRIOR je výstava šitá na míru jihlavskému publiku. Aktuálnost tématu se o to více zesiluje v souvislosti se současným úsilím zastupitelů města o zadání architektonické soutěže na proměnu hlavního jihlavského náměstí. Luděk pro vytvoření instalace našel inspiraci v obchodním domě téměř okamžitě a nabídl zajímavý nezaujatý vjem člověka “zvenku” na stavbu, která od počátku své existence budí silné emoce zejména u domácích obyvatel. Fascinace nepatřičností, srovnatelnou s UFO, které přistálo do středu historického města, brutální hmotou, a zároveň nalezení krásy v této hmotě skryté, pixelová estetika rastrovaných barevných ploch na plášti, připomínající graffiti, to vše jej přivedlo k intuitivnímu rozkladu a opětovnému složení, kterým parafrázuje paradox formy bez kontextu k místu. Menší formát závěsných obrazů mu umožnil dále experimentovat a znovu objevovat náhodnou krásu obtisknutých struktur s elementy připomínající amorfní krajiny surrealistických dekalkových obrazů.
Malby na překližce – kombinovaná technika.
Výstava v Malé Lazebnické v Jihlavě potrvá do konce července 2018.

—

Galerie Nonstrop je ale otevřený venkovní prostor ve středu historického města Jihlavy, v němž představy o umění nenarážejí na strop, ale dějí se ve vztahu k místně specifickým podmínkám. 
Galerie je situována v ulici Malá Lazebnická, která je charakteristická velmi úzkým půdorysem středověké soutky a členitými fasádami okolních domů. Ulička vede z dolní části hlavního náměstí k hradebnímu prostoru u farního kostela sv. Jakuba, v blízkosti památného vzrostlého buku. Prozatím je galerii vymezena asi třetinová část uličky, ústící ke kostelu. 
Galerie je zaměřena na prezentaci současného umění ve venkovním veřejném prostoru, je výzvou pro umělecké projekty, které bezprostředně reagují na genius loci tohoto místa a na otevřené povětrnostní podmínky. Galerie Nonstrop otevírá cestu k diskuzi o veřejném prostoru ve vztahu k současnému umění, v širším chápání o funkci umění ve veřejném prostředí. Pravidelnými výstavami chceme vnášet nové podněty do společnosti a podnítit nové úvahy veřejnosti nad sousobým uměleckým projevem.
Svojí činnost zahajuje první výstavou v březnu 2017. Provozovatelem celoročního provozu Galerie Nonstrop je statutární město Jihlava.