Záhyb dechu: Dana Machajová, Barbora Švarcová:

Kurátorka: Helena Krásová

Projekt Záhyb dechu volně vychází z fotografických sérií Le Mouvement Etienne-Julese Mareyho z konce 19. století. Marey v nich analyzuje lidský pohyb pomocí fotografie, kde pohyb je znázorněn jako schéma eliminující jakékoliv předměty nebo prostorové prvky, které jsou bezesporu spojovány právě s fotografickým aparátem. Výchozím bodem je pro autorky fotografie figury zahalené v černém oděvu s vyznačenými záchytnými body v rámci prováděné analýzy – bílé čáry a body na jedné straně těla – a schéma, jenž je fotografickým záznamem chůze této figury. Takovéto pojímání pohybu, které je chápáno jen v dvojdimenzionální rovině, transponuje čas do prostoru a zároveň eliminuje tělesnost, která je objektem zkoumání. Cílem projektu je znovuzpřítomnění těla paradoxním způsobem, totiž zdůrazněním jeho absence, a znejistění racionality vědeckých postupů tím, že se důraz přesune z výsledků na jejich prostředky.

Výstava v galerii Školská 28 je volné pokračovaní a rozvíjení předchozího projektu, které je založené na práci přímo s prostorem galerie. Ten se „zdvojuje“ ve vystavených fotografiích, které však nejsou jeho zrcadlem, ale spíše volnou interpretací. I sama galerie je pomocí drobných instalací „posunuta“ směrem k fotografiím. Jak v prostoru, tak na fotografíích jsou pak použity „rekvizity“ z videa, které se zde organicky animují.

Dana Machajová (1986) a Barbora Švarcová (1985) jsou umělkyně žijící v Praze, přičemž projekt Záhyb dechu je již několikátý, na kterým společně pracují. Obě jsou studentky Centra adiovizuálních studií na pražské FAMU. Dana Machajová pracuje nejčastěji s prostorovou videoinstalací. Poslední dva roky se zabývá problematikou symetrie (prostorovou, ale také jako metafory využívané v obraze), balancováním mezi dvěma póly a transformací. Objevuje se u ní také genderová problematika, s kategoriíí „gender a queer art“ však zárověň ve své tvorbě polemizuje.

Barbora Švarcová studovala původně estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zaujetí recepcí uměleckého díla ji dovedlo až k audiovizuálním studiím. Důležitou součástí její její tvorby je lidské vnímání, které se snaží zhmotnit nebo dekonstruovat (s) pomocí uměleckých prostředků. Pracuje s divákovým očekáváním a zajímá ji náhled recipienta, který sama zprostředkovává.