VIDEOGRAM 43: Monika Fryčová

Monika Fryčová se opět vydává na cestu, přesněji – nyní je na cestě. Cestuje stále. Teď však okolnosti i cíl této cesty mají skrytý smysl. Stává se na několik měsíců poutníkem i poslem. Tím kdo cestuje za poznáním, ale zároveň nepřijíždí s prázdnou.
Děje se zde performance časově jasně neohraničená: umělkyně je pohyblivou sochou z motorky, kombinézy, vlastního těla a 20 kilo nasolených sušených ryb bacalhau da Islândia.

Umělkyně, která je již dlouhodobě soukromou etnografkou a cestovatelkou, necestuje pouze pro vlastní potěšení či za zážitky, jak bývá obvyklé. Tady zcela jistě nejde o turismus, ale o hledání indicií, zdrojů, díky kterým zakoušíme život. Překvapením může být osvícení. To, které nemůžeme naplánovat a které není přímo úměrné vzdálenostem, ani množství myšlenek, knih či informací, které jsme poznali, analyzovali, systematizovali.