Tereza Fišerová (CZ) + Evžen Šimera (CZ): Dolby Surround Humanologic
Výstava představuje výsledek čtvrtého pracovní setkání Terezy Fišerové a Evžena Šimery, kteří se opět tážou po způsobech prezentace uměleckého díla a jeho pozici vůči divákovi. Objekt – artefakt je namísto své fyzické přítomnosti divákům zprostředkován obrazovým záznamem a hlasem. Komentář dokumentárního charakteru ale dvojrozměrnému obrazu původně trojdimenzionálního díla navrací plasticitu. Redukcí a posunem ve využití smyslů je dosaženo základního prostorového dojmu v lidském vnímání.
Výstava Šimery a Fišerové je z velké části právě o chybění a přebývání. Autoři vytvořili objekt, který je jakýmsi ztělesněním všetečnosti a všudybylství současného umění. Je v něm něco banálního, něco magického, něco lineárního, něco beztvarého, něco hlubokého, něco povrchního. Nicméně výsledná socha je v galerii přítomna jen skrze vizuální a verbální úhly pohledu, které nám ukazuje na jedné straně video zachycující její ohledávání objektivem kamery a na straně druhé rozhovor o ní, v němž figuruje trojice ženských hlasů. Ani tyto ženy tu ale nejsou. Zastupují je objekty symbolizující základní možnosti chápání prostoru: výšku, šířku a délku. Tyto hodnoty se metaforicky promítají do povahy interpretací sochy, které se pohybují v rovinách pragmatičnosti či racionality, ale i poetických a snových vizí. V prázdné galerii jsou tedy kromě několika fyzických prvků vytvářejících spíše kostru instalace přítomné v zásadě jen tyto obrazové a slovní výklady. Ve chvíli, kdy vejde divák, ale naopak něco začíná přebývat. Jeho základní svobodou je nejen se dívat a poslouchat, ale také utvářet si vlastní názor, interpretovat. Teď ho ale umělci této možnosti zbavují. Nemůže se na sochu jednoduše podívat a něco v ní vidět, něco si o ní pomyslet sám. Jeho svoboda je tu jaksi navíc. Co mu zbývá? Může se přesto do situace vžít, uchopit chybějící objekt z úhlů, které jsou mu předloženy. Zhmotnit si jej pomocí prostorového zvuku a dvojrozměrného obrazu, ale jen skrze prizma někoho či něčeho jiného. Nebo může udělat krok stranou a uvažovat, jak často i v jiných situacích nekriticky přijímá informace, které jsou mu (jakkoli příjemně či nepříjemně) zprostředkované a k jejichž podstatě se nemůže dostat, a kdy naopak dokáže vystoupit z medializovaného kruhu a podívat se na něj zvenčí. Tímto novým úhlem pohledu se o samotné soše či podstatě věci stejně nic moc nového nedoví. Má ale možnost rozkrýt mechanismus, který tohoto fantoma vytvořil, a uvažovat, jestli v něm něco nechybí nebo nepřebývá.
A nebo raději mlčet.
Tereza Fišerová (*1988) je absolventkou pražské UMPRUM, zahraniční stáž strávila na École supérieure d’art et design Marseille-Méditerranée ve francouzském Marseille. Její převážně prostorová tvorba, kterou často kombinuje se zvukem, videem či performance, je založena na interakci s divákem nebo fyzickým i emocionálním tělem samotné umělkyně. Pracuje s možnostmi lidského vnímání, přičemž zabraňuje tradičním způsobům čtení a interpretace díla, aby umožnila vznik novým. Svou práci představila na samostatných i skupinových výstavách zejména v nezávislých galeriích a uměleckých centrech v Praze, Brně a Plzni. V roce 2013 byla finalistkou ceny Start Point.
Evžen Šimera (*1980) vstoupil do povědomí širší veřejnosti především díky svým „stékaným“ lineárním malbám. Jeho práce má ale mnohem širší záběr. S odkazem na estetiku a principy minimalismu Šimeru zajímá zejména samotný materiál a jeho vlastnosti, ale také jeho performativní charakter, potenciál jednoduchých forem vstupovat do autorem moderovaných situací, ať už vznikajících více organicky, či naplňujících předem pečlivě připravené vzorce. Šimera vystudoval Akademii výtvarných umění a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Vystavoval na významných přehlídkách především v rámci České republiky. V roce 2008 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, je laureátem Ceny kritiky za mladou malbu (2009).
kurátorka: Karina Pfeiffer Kottová
