Work Don’t Play
Vzkaz kutilofobům
Rozhovor se skupinou Black Media
Začnem s názvom “Work. Don’t play.”, ktorý trefne komprimuje tému celej výstavy – hra vs práca, zábava vs povinnosť, nič nerobenie vs námaha, lenivosť vs úsilie, pasivita vs snaha, image (povrch) vs podstata. Mám pocit, že stredom vašej pozornosti je rola a vzhľad súčasného muža, pravý kutil vs lumbersexuál. Čo je pre vás podstatné v tomto antagonizme?
Správně jsi vystihla podstatu názvu výstavy převzali jsme totiž slogan výrobce nástrojů Metabo. (pozn. red.: anglický slogan firma používá i pro český trh). Snaží se tak zákazníka přesvědčit, že se s jejich nástroji může cítit jako skutečný profesionál. Ukazuje, že jejich produkty jsou pro vášnivé profesionály, vyrobené s profesionální vášní. Tak jsme se v duchu jejich dalšího sloganu „Get Serious“ pustili do analýzy fenoménu, který se jako profi nekvalifikuje. Co se týká tématu současného městského muže, zaujala nás jeho pracovní ,,nemehlovitost”. Na jedné straně stojí zanedbaný kutil a na druhé straně lákavý zálesák s pěstěnou štětinou. Ptáme se, jaká by měla být role dnešního muže. Udržet si zdravý přístup k výrobě, opravě, zachovat si výrobní prostředky a schopnost improvizovat a nebo si osvojit zručnost v udržení své vizáže, ovládnout mimikri měnících se ideálů a stylizace? Patrně si současná doba žádá oba přístupy, ale nikdo neví v jakém poměru jednotlivé složky správně vyvážit.
Fenomén českého kutilstva je ojedinelý, čo dokazuje napríklad legendárna dvojica kutilov Pat a Mat z “A je to!”, populárna česká súťaž o najlepšieho kutila roku “Mistr kutil”, periodický časopis “Udelej si sám”, alebo dokonca nepreložiteľné slovo “antikutil”, ktoré je dnes v čestine terminus technicus. Kde sa nabralo v českom človeku toto neodbytné, úporné a nepoľavujúce kutilstvo?
Diktovaná uniformita socialismu stimulovala improvizaci, invenci spontaneitu a kreativitu. Lidé přicházeli s náhražkami nedostatkového zboží a zlepšováky vlastní výroby. Je současné české kutilství opravdu tak ojedinělé? Nemyslíme si, že množství kutilů u nás je odlišné od toho v Polsku, Maďarsku nebo v Indii. A termín „antikutil“ si určitě vymysleli zlomyslní řemeslníci takzvaní kutilofobove. Oni totiž neuznávají ani ostatní subkutily: metakutily, postkutily, nekrokutily, sebekutily, filokutily, psychokutily, synchrokutily, pidikutily, ba ani kutilizmus, kutilitarstvi, kutilitaritu.
Tradične kutilstvo vychádzalo z obmedzenia a nedostatku a spája sa s kreativitou bez estetických ambícií, s ľudovou tvorivosťou, s pokleslým vzhľadom. V dobe ekonomického liberalizmu sa kutilstvo posunulo z nutnosti do polohy hobby, záujmu, aktivity na voľný čas a jeho hlavná motivácia je dnes prostá radosť. Existuje šanca, že časom kutilstvo úplne zanikne? Aký bude český kutil za 100 rokov?
Musíme říct, že slova kutilství či hobby nám příliš nevyhovují, neodpovídají totiž tomu, jak jejich funkci vnímáme, domníváme se, že jsou obalená patosem či balastem minulých dob a proto by si zasloužily častější teoretickou revizi. Do podobných problémů se dostáváme v případě kdy se snažíme definovat současný význam slova “umění”, u kterého ale k diskuzi nad aktuálním významem dochází pravidelně a není třeba neustále vymezovat mantinely při každém jeho užití.
Samotné slovo “kutil” je fenomén a těžko se hledá synonymum, kterým bychom jej mohli nahradit. Například “všeuměl” přece není to samé, jako kutil a pak tu máme třeba slovní spojení, jako řemeslník-amatér či řemeslník-neodborník. Kutil je především neprofesionál, amatér (amare = mít rád), který má chuť a odvahu vyzkoušet profesi, která mu není vlastní, zdokonalit se a naučit se něco nového. Kutění určitě hodně souvisí s ochotou vzdělávat se. Při dalším definování významu nám možná pomůže překlad do cizích jazyků. V angličtině je to “handy man” – zručný člověk, osoba schopná široké škály oprav, především v prostředí domova, v němčině pak der Bastler – basteln: neodborně vyrábět, amatérsky vyrábět. V Českém příhraničí se pak pro kutění využívá převzatého termínu bastlení.
Jako výtvarníky nás “kutění” fascinuje. Dá se nadneseně říci, že “kutění” je první metou na cestě k výtvarnému umění, v každém kutilovi je pak kus umělce a obráceně. Pokud by někdy v budoucnu mělo zaniknout kutilství tak asi jedině spolu s člověkem, věříme totiž, že lidské duše budou kutit i v post-biologickém věku.
Čo si myslíte o tom, že podľa prieskumov 50 percent českého kutilstva v súčasnosti tvoria ženy?
Takové ženy nám imponují.
Dívate sa na kutilstvo ako na politický postoj, formu rezistencie, DIY subkultúru alebo je to proste koníček či spôsob ako šetriť?
Současné kutilství se dá vnímat jako přímá opozice převažující industrializace a modernizace našeho světa, která posouvá mnoho aspektů kulturní a konzumní estetiky mimo ruční výrobu, mimo řemeslnictví, do polohy masové produkce moderních vizí budoucnosti. Z tohoto pohledu může být kutilství radikální politická aktivita, aktivizmus, který se staví proti viditelným trendům masového vyrábění, pásové a sériové výroby, proti nápadnému konzumu, masivnímu odpadu, proti korporátní filozofii plánované životnosti a morální opotřebovanosti.
Najväčším zdrojom inšpirácie a užitočných informácií, na ktorý dnes kutilovia spoliehajú je internet. Ako vnímate kutilstvo z pohľadu nových médií?
Informační kanály s tématikou oprav mají úžasný potenciál. Fungují jako samo vzdělávací, komunitní a návodné brány, kde je možné získat odpovědi na velmi zapeklité otázky. Častokrát je takový videokanál režírovaný, natočený a prezentovaný jedním nadšencem, který dokáže z čistého entuziazmu, dobrovolně a zadarmo vytvořit zdroj cenných informací. Mnohdy kvalitou a hodnotou překračující komerční pořady s velkým rozpočtem. Kutilství v digitálních médiích je synonymum demokratizace dostupnosti vybavení a rozšíření znalosti jeho používání má pro naši činnost zásadní význam. Příklad oblíbených nadšenců: David L. Jones, Markus Fuller.
Môže byť kutisltvo forma terapie?
Kutím tedy jsem! Zeptejme se umělce proč tvoří. Myslíme, že pro umělce je největší radostí uspokojení z dobře odvedené práce. Kutil je tak trochu umělec. Na druhou stranu nic nezdevastuje kutilovu duševní pohodu tak, jako nepovedená práce, promrhaný materiál a čas nebo zničené nástroje. Pro takového kutila, je trocha duševní práce skutečným oddechem. Kutění je blahodárné stejně jako umění je blahodárné. Je to jako s fotbalem. Koukat na fotbal je fajn, ale je to k ničemu a nevyrovná se to tomu když hrajete fotbal pro radost.
Priveľa mozgovej práce a málo fyzickej aktivity, metrosexualita, strata virility generujú (hlavne u mužov v pasci veľkomesta) túžbu návratu k primitívnej chlapskej náture – primitívna v zmysle základná, praveká, hlboká poetika maskulinity. V tomto kontexte vznikol nový image lumbersexuála: pseudo-outdoorový muž, lesník s laptopom a iPhonom, drevorubač s vyčesanou a navoňanou bradou namiesto potu a prachu. Ako vnímate kult lumbersexuála vy? Je to fetišizácia rurálneho folku? Či skôr romantizácia zašlej predstavy tažko pracujúceho muža?
Je možné, že kult lumbermana vzniknul jako reakce na zánik tradiční funkce muže, jako hlavního živitele rodiny, na “smrt muže” a jeho klasické role ve společnosti. Ve městě není jednoduché jen tak pokácet alej stromů, skolit jelena šípem nebo upéct bramboru v otevřeném ohništi, tak volíme vykleštěnou náhradu takové práce a uchylujeme se do stínu tělocvičen s moderátorem. Tak se možná zrodil ,,voňavý dřevorubec” – totiž, jako náhrada skutečnosti, po které opravdu prahneme. Romantizující podobu vytvářejí lifestylové časopisy a podporují fetišizaci chlapa ve flanelové košile. Přitom těžce pracující muž, je zpocený, smrdí mu nohy, má mastné vlasy a když přijde z práce domu je rád, že je rád.
Rozhovor se skupinou Black Media vedla Anetta Mona Chisa
O SKUPINĚ
Skupina Black Media byla založena jako tvůrčí nástroj družstevně-výrobního charakteru. Původním cílem členů bylo vytvořit hudební skupinu, experimenty v hudebním poli dokázaly, že až na pózování pro fotografie na obaly zvukových nosičů, nejsou členové Black Media dostatečně vyzrálí. Proto se skupina stáhla do sféry výtvarných aktivit a začala fungovat jako nástroj realizace činů, které by žádný umělec nechtěl provozovat osamocený.
Výstava potrvá do: 15. 3. 2015
+ PARALELNĚ V KARLIN STUDIOS
Dragana Sapanjos – Open Studio
http://on.fb.me/1z5MIEy
Silvia Krivošíková – EMPIRIKOVA KONFIGURACE, galerie k.art.on
http://on.fb.me/1DwBoRv
Rudolf Skopec a Ladislav Vondrák – ETICKÝ KODEX NAKLONĚNÉ ROVINY, galerie KIV
http://on.fb.me/1D5ltM8
