Antonín Sládek. Mezi Prahou a Paříží

Antonín Sládek se narodil 29. října 1942 v Huštěnovicích na Uherskohradišťsku. Po Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (1957 – 1961), kde vystudoval obor propagační grafiky a výtvarnictví (Jaroslav Kořínek, Rudolf Kubíček), pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru užité a monumentální malby Aloise Fišárka (1961 – 1967). Pod dohledem svého učitele se Sládek věnoval portrétům, zátiším či krajinomalbě. Obzvláště autoportréty jej provázely po celý život. Sládek se nevěnoval aktuálním trendům v českém malířství. Informel a konceptuální umění mu byly cizí. Hojně čerpal z klasicistního malířství, výtvarných proudů 2. pol. 19. stol. a modernistických přístupů k malbě 20. stol. Což je patrné jak z výběru námětů, tak z formálního hlediska malby. Velkým celoživotním vzorem mu byl malíř Karel Černý. Patrný byl Fišárkův vliv.
Tvrdý dopad měly na Antonína Sládka události srpna 1968 a následná normalizace. Sládek téměř přestal malovat. Nechtěl vystavovat. I díky hlavní roli ve filmu Víta Olmera Takže ahoj (1970) se vrátil k užité tvorbě – zejména k filmovým plakátům. Zde dosáhl pozoruhodných výsledků a jeho návrhy se řadí k přední české tvorbě. Formálním sňatkem s Danielle Mokeddes v roce 1979 se Sládek částečně osvobodil od tíživého českého prostředí. V Paříži, kde se usadil, trávil vždy část roku při pilné práci.
Malířův ateliér v Rue de Citeaux a pohled na tolik typické pařížské střechy a domy se stal námětem mnoha jeho děl. Na Sládkových plátnech je jak tématy, tak kompozicí patrný vliv pařížské moderny. Oporou v jeho setrvalém postoji k malbě mu bylo hnutí Nouvelle subjectivité významného teoretika Jeana Claira. Stejnojmenné výstavy se v roce 1976 účastnili Sládkovi dlouholetí přátelé Karel Zlín a Ivan Theimer. Časem Sládek objevil tepající prostředí nejen pařížských i pražských ulic, ale zejména hospod, kaváren a galerií. Se skicářem v ruce se stal jejich pravidelným hostem a citlivým pozorovatelem jejich návštěvníků.
Po roce 1989 Antonín Sládek tvořil téměř výhradně v Praze. Dále rozvíjel téma barů a hospod. Rád se vydával do ruchu pražského kulturního prostředí. Sládkovi se podařilo osobitě zachytit kulturní a kavárenskou atmosféru Prahy na přelomu druhého tisíciletí.
Příležitostně se Antonín Sládek věnoval dalším klasickým tématům. V krajinomalbě pracoval s detailem. Vracel se k motivům z rodných Huštěnovic. Maloval při cestách do zahraničí. Hlavním tématem se ale pro něj staly ženy. Maloval je v sebevědomých postojích i osamocené a čekající u kávy, sklenky vína či šnapsu, čtoucí či zahleděné kamsi do neznáma. Rád se věnoval i aktu. Zkoumal a nahlížel na tělesnost ženy, na její vášnivost i citlivost, kumulující se obzvláště v lesbických aktech.
Sládek byl výborným kreslířem a ilustrátorem. Jen pro časopis Xantypa vytvořil v letech 1995 až 2002 přes osmdesátku karikatur. Rovněž se vrátil ke grafice. A to jak k užité, tak i k volné tvorbě v některých případech ovlivněné tradičním japonským uměním, kdy pracoval s technikou dřevořezu a serigrafie.
Malířský solitér Antonín Sládek zemřel po dlouhé nemoci v Praze 31. října 2009.

Autor a kurátor výstavy: Ivan Bergmann
Grafická úprava: Zdeněk Macháček, Studio 6.15 s.r.o.
Technická spolupráce: Petr Horák, Ladislava Horňáková, Vít Jakubíček, Dalibor Novotný, Pavel Petr, Pavlína Pyšná, FMIB – Miroslav Hejda

Vernisáž výstavy: 31. ledna 2017 v 17.00 hodin, 1. podlaží budovy 14 továrního areálu

Komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy: 7. 2. a 7. 3. v 17.00 hod., 1. podlaží budovy 14 továrního areálu