Jaromír Novotný: Bez názvu, 2025, pastel na papíře na plátně, 57 x 43 cm

Na počátku bylo přání radostné přímočaré jarní výstavy. Tedy žádná depka a žádné složité intelektuální konstrukce. Na počátku bylo přání vytvořit z AP galerie pomocí obrazů prostor, kde Slunce už jen zesílí to, co září uvnitř. 

 

A přání se naštěstí potkalo s aktuálním přemýšlením umělce. Jaromír Novotný totiž chtěl už dlouho vyzkoušet, jak by po černých, růžových, modrých nebo bílých monochromech zvládl ve větší koncentraci a rozsahu žlutou barvu. Na svou poslední brněnskou výstavu na podzim minulého roku už vyslal první malou vlaštovku. Díky této souhře tedy vznikla nová skupina jeho velkoformátových žlutých maleb – objektů, kterou v AP galerii nyní představujeme.

 

Vyslovili jsme ale ještě jednu prosbu. A to, aby si Jaromír Novotný ke své výstavě vybral hostující dílo podle svého gusta, které by všemu dodalo ještě další rozměr. Jako východisko, jak se tohoto úkolu zhostit, si Jaromír vzal právě ten diskutovaný pocit radosti, kterého se, přiznejme si, v dnešní době příliš nedostává. Dospěl k tomu, že intenzivní radost vedle tvorby v ateliéru zažívá při práci na zahradě. Při plánování, vybírání, kupování, sázení a přesazování, zavlažování a přistřihování, zkrátka pěstování rostlin různých velikostí a barev, při péči o to, co míjí na své každodenní cestě přes starý venkovský dvůr, když míří do podkrovního ateliéru. (Nabízející se paralelu růstu zahrady a tvorby obrazu, omezené možnosti utváření obojího, význam trpělivosti a vytrvalosti v dlouhém čase, klíčovou roli přesného pozorování, rozeznání pravé chvíle pro „pouhé“ usměrnění procesu, který se sám rozvíjí, nechme v závorce.) Jaromír Novotný nakonec vybral jednu fotografii Jiřího Thýna z cyklu Zahrada. Dílo umělce kamaráda, se kterým sdílí stejnou zálibu. U Thýna však péče o zahradu pronikla jako námět přímo do jeho tvůrčí práce.

 

Poslední výstava se v AP galerii konala v roce 2019, tedy před šesti lety. Jmenovala se Variace na černou. Následné výstavní plány na dlouhou dobu přetrhala pandemie kovidu a pak hlavně ruská invaze na Ukrajinu. Místo obrazů našly v galerii na dlouhé měsíce přístřeší postupně dvě rodiny s malými dětmi z Ivanofrankivské oblasti.

 

Nyní se umění opět vrací. S péčí nejen o žlutou.

 

Norbert Schmidt, kurátor