Antropomorfní kresby Denisy Ponomarevové zobrazují spletence vyprázdněných smajlíků, kteří hororově ožívají skrze prorůstající lidská střeva, tkáně, buňky, oční bulvy, doslova tak autorka ilustruje prorostlost naší civilizace s prostředím internetu. Emotikon jako simulakrum emoce ve své možnosti být bezprizorní nahradil v každodenní komunikaci emoce skutečné. Cynicky vzato člověk víc komunikuje s mobilem, než se svými přáteli.

 

Středoformátové a velkoformátové kresby vytvářené kuličkovým pery a centropeny, typickými školními potřebami připomínají zakázanou estetiku psaní na školní lavici (doodle), obsahově zase něco z japonské hry Pac-Man z roku 1980, ve které bezedný otesánek zaplňuje svou docela neskutečnou prázdnotu. Kresby pečlivě zahlcené vrstvami a vrstvami barev vytvářených až obsesivně tenkou linkou se na papíře překrývají hned v několika vrstvách a směrech. Kresby jsou součástí velkého celku, zahrnujícího textilní šité objekty a instalace. Bázi mají v deníku/skicáku, který můžete v Polička / Shelf galerii vidět.