Lenka Falušiová – Sama v horách
Galerie Slováckého muzea v Uherském Hradišti hostí v těchto dnech autorskou výstavu Lenky Falušiové s názvem Sama v horách. Tato její zatím poslední výstava potrvá v Uherském Hradišti do 26. května.
Lenka Falušiová se narodila ve Vrbně pod Pradědem v roce 1988. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér grafiky prof. Jiřího Lindovského a posléze prof. Dalibora Smutného). Vystavuje od roku 2013 a absolvovala již přes 70 výstav. Dříve spolupracovala se sdružením českých grafiků Hollar. Pravidelně se účastní festivalu Grafika roku, kde v roce 2015 vyhrála hlavní cenu ve studentské kategorii.
Právě krajina rodných Jeseníků se stala zásadním formativním prvkem její tvorby a příroda její hlavní inspirací. Lenka v ní na svých výpravách tráví dlouhé hodiny a dny, během kterých zkoumá její struktury, rytmus jejich růstu nebo způsob, jakým různé povrchy odrážejí sluneční světlo. Prvním stupněm její práce je tedy pozorování. Není to povrchní práce, která by se dala rychle odbýt, případně by ji usnadnilo použití různých extenzí oka a paměti jako skicář nebo fotoaparát. Tato důležitá fáze je založena na pečlivém pozorování a snaze porozumět podstatě toho, co je pozorováno, více než na usilovném memorování viděného. Následně, již ve svém ateliéru, Lenka tyto poznatky používá jako stavební prvky pro své grafiky a kresby, kdy s pomocí paměti, avšak pod velením fantazie skládá svou vlastní syntézu krajiny. Krajiny archaické a tiché, která vybízí ke kontemplaci. Vznikají tak výseky z hustých lesů, podrostů a skal. I když jsou tyto náměty naturalisticky zpracované, s odstupem vypadají spíše jako abstraktní struktury než vědecké studie. Působí trochu jako hledání řádu – nějakého opakujícího se vzoru v chaosu.
Ve strohém, chladném až klášterním prostoru spodního sálu galerie převažují sametově černé grafiky a kresby. Černá barva je na nich odstupňována do pulsující hloubky a v mnoha případech tak vytváří dojem malby. Výstava představuje průřez autorčinou tvorbou včetně prací z poslední doby, kterým začínají dominovat velkoformátové kresby a objevují se první malby. Kříženci mezi malbou a kresbou, kdy je tuš alternována olejovými barvami. Základem však zůstávají grafické práce. Různorodé hlubotiskové techniky jako lept, mezzotinta a další. Tyto práce jsou i svou formou jakoby mimo čas a prostor. Mohly vzniknout kdykoli mezi vynálezem hlubotiskových technik až po současnost. Grafika je pro Lenku Falušiovou jako deníkový záznam. Je nezbytnou součástí a základem pro její velkoformátové práce, které jí naopak umožňují se více rozmáchnout a uvolnit. Všechny její práce, nezávisle na technice, navozují pocit existence vyššího řádu všech věcí, který je pomíjivý, avšak stále se znovu obnovuje. Vše nové vyrůstá z mnohdy tlejících trosek předešlého uspořádání. Rostliny, stejně jako lidé, obsáhnou stejný životní cyklus. Vyrůstají od semene v zemi a znovu se do země navracejí. Stále v kruhu.
kurátor: Lukáš Malina
Výstava je zároveň součástí programu Ekologické dny Olomouc 2024, největšího environmentálního festivalu v České republice.
