Maud Kotasová – Contemporary Zombie

Umělecká tvorba Maud Kotasové vyrůstá ze základů, které vymezují autorčin racionální neokonceptuální způsob uvažování a velkorysá výtvarná práce v materiálu. Ráda se nechává inspirovat syrovou podobou reálného života, sbírá autentické texty, které náhodně přečte nebo odposlechne ve veřejném prostoru, v tramvaji, v restauraci, v dělnických šatnách továrny, kde pracovala, nebo které zaznamená v rozhovoru s přáteli. Velmi dobře vnímá pozici své autorské tvorby v kontextu současné vizuální kultury, věcně analyzuje své tvůrčí metody a rozeznává významy jednotlivých prvků, ze kterých vytváří své dílo. Nalezené texty někdy přenáší pomocí uhlového papíru v jejich surové vizualitě na své objekty, jindy je jednoduše překreslí, takže dojde k jejich autorské výtvarné interpretaci. Texty, ale i fotografie kopíruje na objekty (někdy i pomocí nitro ředidla), nebo je výtvarně transformuje prostřednictvím výšivky či třeba rytiny.

Důležitou součást její tvorby představuje téma několik let trvající cesty po Evropě a hlubokého vztahu s katalánským partnerem, řidičem kamiónu. Od roku 2007, kdy dokončila svou diplomovou práci nazvanou Osobní matrice, která byla jednou z počátečních prací reflektujících její kočovný mezinárodní život a má podobu rytiny na plechu zadní strany kabiny tahače Renault Magnum, se věnuje výzdobě nejrůznějších fragmentů karoserií automobilů. (Tato monumentální rytina se v roce 2023 stala součástí sbírky současného umění Muzea města Brna.) Práce Maud Kotasové do značné míry parafrázují autentickou kreativitu řidičů náklaďáků, kteří si zdobí svá auta, zároveň představují i komentář nomádského způsobu života. Umělkyně se inspiruje zážitky ze svého putování, kontaktem s katalánskou kulturou, životem obyčejných lidí. Její témata spojuje prožitek silného milostného vztahu. To vnáší do jejích děl univerzální, obecně srozumitelnou rovinu, která umožňuje oslovit širší diváckou veřejnost. Otevřeností a přímostí své výpovědi dokáže diváka svých děl odzbrojit. Sdělnost jejích děl umocňuje i promyšlená práce s kontrastem a paradoxem. Například když jemnou rukodělnou techniku vyšívání, považovanou za typicky ženskou, uplatňuje na díly automobilové karoserie nebo třeba na popelnice. Robustnost její výjimečné tvorby lze ilustrovat například prací Hell Is a Material, kterou realizovala v galerii Sandwich II ve spolupráci s Českým centrem v Bukurešti. V roce 2022 zde vyšila stěny plechového kontejneru převzatými motivy pekla z fresky z nedalekého kostela. Materiály určené pro výšivky pak většinou perforuje vrtačkou.

Osobitá syntéza tvůrčí práce Maud Kotasové, inspirované v základu obyčejným lidským prožíváním, působí jako pokračování kontinuity v Brně dobře zakotveného steklíkovsko-pallovského neokonceptuálního tvůrčího proudu s výrazným sociálním rozměrem. Maud Kotasová patří ke generaci, která studovala v době okolo roku 2000. Sama o sobě říká, že spolu se svými vrstevníky spojuje starý svět s novým. Její generace totiž studovala u učitelů, kteří ještě prožili významnou část svého života v bývalém komunistickém Československu. Jako mladí umělci na přelomu milénia také na vlastní kůži zažívali překotný technologický rozvoj a transformaci společnosti. Bohužel to, co se na školách v oblasti nových technologií učili, bylo po ukončení jejich studia již zastaralé a nepoužitelné. Paradoxní situace svého života komentuje Maud s nadsázkou a humorem. Začínala studiem vědecké ilustrace na Střední škole uměleckých řemesel – snad i díky tomu, že pochází z rodiny, kde se oba rodiče orientovali na chemický výzkum. Věcný, pozorovatelský talent autorky, blízký vědeckému pohledu na svět, jí evidentně pomáhá dodnes a předurčil i její orientaci na konceptuální způsoby uvažování o tvorbě. Vysokou školu začala opět v Brně, v ateliéru environmentu u Mariana Pally a Vladimíra Merty; nakonec absolvovala v ateliéru grafiky u Margity Titlové. Těžko říci, jestli ji její učitelé významně ovlivnili, nebo zda si je vybírala kvůli blízkosti jejich tvorby svému naturelu. Pokud bychom chtěli na takto položenou otázku odpovědět, druhá možnost se zdá být bližší skutečnosti.

Aktuální výstava Contemporary Zombie odkazuje na sociální i osobní rovinu její práce. Je tak trochu bilancováním autorčiny dosavadní tvorby. Množství objektů je nakupeno v prostoru galerie bez ohledu na jejich jedinečný charakter a uměleckou kvalitu. Instalací evokující hromadu šrotu, odkud materiál pro svou tvorbu původně autorka získala, se od ní distancuje, prohlašuje ji za něco, co patří minulosti. Výstava je tak zároveň hledáním nového směru pro vlastní tvůrčí práci, vykročením do nového prostoru.

kurátorka: Terezie Petišková