Nikola Rácová – Šuflada

Jedenact pater

Bez vytahu

Ošuntěla rohožka

Kukatko hodně vysoko

Na me poměry

Stěhovaci už klepou na dveře

Na dvou mistech najednou

Kaj si celou dobu byla 

Prostor Galerie NIKA jako schránka vzpomínek a vitrína, do které můžeme nahlédnout, ale nemůžeme do ní vstoupit. Nikola Rácová nás nechává nahlédnout do období dospívání na ostravském sídlišti. Malý prostor galerie evokuje uzavřené, možná trochu stísněné místo, ve kterém se odehrává několik časových rovin současně. Autorka připomíná těžkosti svých dospívajících let, vstupuje přitom do dialogu sama se sebou, a následně zhmotňuje své vzpomínky. Soukromé se stává veřejným, pevné křehkým, skryté obnaženým. 

Součástí výstavy je performance, ve které se Nikola Rácová rozpomíná, vypráví a zhmotňuje to, co rozmazal čas. Z paměti minulosti zpřítomňuje obrazy, které zůstaly zdánlivě zapomenuté – ve výtahu, na schodech, mezi zdmi paneláku. Tyto obrazy autorka vytahuje ze svého vědomí i nevědomí jako ze šuflady, která uchovává něco soukromého a důležitého. Autorka přitom poukazuje na tenkou hranici mezi tím, co uchováváme jako soukromé, a co jsme naopak schopni a ochotni koncipovat jako veřejné.