Petr Švolba: Vzpoura hmoty

Vzpoura hmoty

Sociolog Zikmund Bauman charakterizoval ve své knize Tekutá modernita soudobou společnost jako proměnlivou, silně individualizovanou, konzumní a globalizovanou, jež postrádá pevné základy modernity…pomáhá si metaforou o zkapalňování, či tavení. 

Podle něj můžeme celou modernizaci chápat jako proces zkapalňování, nicméně zatím co v pevné části byly tradiční látky roztavovány za účelem zformování nového řádu a vytvoření dokonalejších pevnějších těles, v tekuté modernitě se tělesa pouze rozpouštějí. S Baumanovým pohledem se většinově ztotožňuji a v rámci tvorby posledních let z ní do velké míry i vycházím.

Stejně tak je tomu i v případě Vzpoury hmoty, kde se však snažím tuto teorii překročit a sám pro sebe najít určité východisko. Tím je do určité míry hermetismus a vědomí jakési inteligence živých struktur, které začaly jednat. Zde se mi to propojilo s tématem vody, kterým se zabývám na teoretické, ale i čistě praktické rovině – se svou rodinou žiju na místě, kde není pitná voda a člověk je nad tímto elementem, a vším co s ním souvisí, nucen více přemýšlet.

V hledání onoho východiska mi pomohl i antroposof a průkopník ve výzkumu vody Theodor Shwenk. V jeho knize Citlivý chaos mimo jiné píše, že pevné tvary organické přírody jsou vlastně ztuhlými proudy. To co je pevné, a nehybné, vzniká z toho, co plyne, pulzuje, pohybuje se. Nejprve je pohyb, pak teprve tvar. Pohyb je jen na pohled chaotický, v tomto chaosu však spočívá řád, jenž je ale nesmírně citlivý a vnímavý.

 Petr Švolba je absolventem sochařství a kresby na Fakultě umění Ostravské univerzity. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje environmentálním tématům, zejména problematice vody a dalším, dokonalým a nepostradatelným systémům, které jsou nezbytné pro náš život. Umělec se tak dotýká svými instalacemi, objekty, figurálním sochařstvím a drobnou architekturou otázek, které už nemůžeme neslyšet.