220. výročí Národní galerie v Praze: Velkorysost. Umění obdarovat
Místo: Centrální expozice ve 2. patře paláce Kinských, doprovodné instalace a jednotlivá díla ve stálých expozicích v paláci Kinských, Klášteře svaté Anežky České, Veletržním paláci, Šternberském paláci, Salmovském paláci a Schwarzenberském paláci
Kurátoři: Adam Budak a kurátorský tým zástupců všech sbírek NG
Doprovodná publikace: Bílý králík: Umění obdarovat
„Velkorysost jednání má svůj počátek u každého z nás. Rodí se v problémech a nese s sebou nesnáze. Začíná se vždy činem.“ (Rosalyn Diprose)
Řada muzeí odvozuje svůj původ od daru či aktu štědrosti a šlechetnosti a nejinak je tomu i v případě Národní galerie v Praze. Její základy byly položeny roku 1796 velkorysým gestem Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, jejíž členové z řad vlastenecké aristokracie a osvícených intelektuálů si vytkli za cíl pozvednout „pokleslý umělecký vkus“ místního obyvatelstva. Také v následujících obdobích hrály v historii Národní galerie zásadní roli štědrost a velkorysost, jež byly vlastní i dalším zakladatelským osobnostem, jako byli Vojtěch Lanna, Vincenc Kramář nebo Lubor Hájek.
5. února 2016 uplyne 220 let od založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, jejíž nástupkyní se po několika dalších proměnách roku 1949 stala Národní galerie v Praze. Na rozdíl od spíše historicky a retrospektivně zaměřených aktivit běžně pořádaných k připomenutí podobných výročí oslaví Národní galerie jubileum výstavou věnovanou tématu sdílení duchovních a uměleckých hodnot, velkorysosti a mecenášství.
Série přehlídek připravených společně všemi sbírkami Národní galerie se pokusí o zmapování identity a poslání celé instituce a o vyzdvižení jejího potenciálu poskytovat prostor a zároveň sama být iniciátorem aktu obdarování a sdílení. Mnohovrstevný a různorodý útvar sestávající z centrální expozice ve druhém patře paláce Kinských a doprovodných prezentací v dalších budovách Národní galerie představí reflexe tohoto tématu v historickém kontextu, stejně jako v kontextu lingvistickém, poetickém či sociálním. Zdůrazněním faktu, že muzeum je či může být samo o sobě darem a sbírky jsou sdíleným vlastnictvím nás všech, poskytne výstava vhled do unikátního procesu obdarovávání a jeho souvislostí.
Velkorysost je také nerozlučně spjata s pohostinností. Tímto tématem se ve svých dílech o velkorysosti, přátelství, vděčnosti a obdarování zabývali Jacques Derrida či Maurice Blanchot, kteří vytyčili souřadnice dalšího zkoumání těchto témat. Výchozím bodem však zůstává klíčové dílo Marcela Mausse Esej o daru, podobě a důvodech směny v archaických společnostech (1923), které nastolilo debatu o reciprocitě a velkorysosti jakožto otevřenosti směrem k ostaním, jež jsou principem a východiskem osobní, mezilidské i kolektivní existence, společenskosti i společnosti. Jsou také základem individáulní identity a její přístupnosti druhému. Mauss byl antropolog a zabýval se problematikou daru, jenž chápal jako možnost i jako utopickou podstatu vzájemné výměny. Dar je pro něj „totálním závazkem“ nadaným „duchovními mechanismy“, je otázkou cti dárce i obdarovaného. Jak se dnes vyrovnáváme s touto utopií? Jaká je současná ekonomie daru a jak funguje Maussovský „duchovní mechanismus“ dávání, přijímání a oplácení ve chvílích post-kapitalistické tržní inflace a krize hodnot?
Velkorysost je kontroverzní vlastností, tématem filosofických i sociologických diskuzí, jež se jako červená nit táhnou díly myslitelů od Aristotela, Nietzscheho, Merleau-Pontyho, přes Sartra či Mausse, až po Lévinase a jeho „radikální velkorysost“, jinakost a zodpovědnost a Derridovy studie věnované identitě, odlišnosti a darování, kde je dar chápán jako hybná síla začarovaného kruhu směny a zároveň jako jeho přesah a narušení. Velkorysost zde představuje základní prvek konstrukce sociální identity a odlišnosti, patří do sféry emocí, neoddělitelná od avšak zároveň neredukovatelná na společenská pravidla, je jedním z prostředků utváření a proměny lidské komunity. Velkorysost se svou svobodou darovat a přijímat, jež zpochybňuje zavedená etická pravidla, funguje jako nositel senzitivity, t.j. vzbuzuje pocity a aktivuje vnímání, jež uvádí v život kritické myšlení a společenskou imaginaci. Při práci na výstavě velkorysost vnímáme jako kritcký nástroj pro zkoumání role muzea v současné společnosti. Co (nám) může muzeum jakožto (někdejší) dějiště magického uzdravení nabídnout dnes? Jaké nové mýty (nám) muzeum předkládá? Jaký je dnešní kurs směny? Můžeme si dovolit vzájemnost? Jaké strategie muzeum uplatňuje, aby nás znovu zlákalo svými kouzly? Bílý králík Pierra Huyghea – téměř groteskní symbol (ztracené) nevinnosti a čistoty – se ztrácí v subjektivních výkladech, na něž naráží v labyrintu muzea.
Výstava ve své obecné rovině představí osobnosti, které se podílely na vzniku a rozvoji instituce během uplynulých dvou staletí. Zároveň zde však narazíme na otisk ideálů a vizí aktérů současných, včetně autorů a tvůrců výstavy, kteří tu zanechali nesmazatelnou stopu v podobě konceptu celého projektu. Vedle mistrovských děl z vlastních sbírek, ilustrujících ideál donátorství, štědrosti a vzájemnosti, jejichž jedinečný výběr bude k vidění ve druhém patře paláce Kinských, představí Národní galerie srovnávací materiál z jiných institucí. Hlavní část výstavy se bude skládat ze šesti kapitol: 1. Šlechetnost otců zakladatelů, 2. Institucionální štědrost jako princip vzniku sbírek, 3. Velkorysost dárců a benefaktorů, 4. Štědrost světa jakožto pramen života, 5. Láska a soucit ve filosofii a náboženství a 6. Láska a přátelství jako součást a přesah lidské existence. Narativní strukturu těchto šesti témat, prorůstající tělem celé instituce, podpoří práce vztahující se ke zmíněným myšlenkám umístěná ve stálých expozicích všech šesti budov Národní galerie, stejně jako díla živého umění vytvořená přímo pro tento projekt jako přesah a kontext zcela soudobý. Mezi současné umělce, kteří speciálně pro tuto příležitost vytvoří dílo reflektující danou problematiku, patří například Jiří Kovanda, Klára Kristalová, Matts Leiderstam, Yoshihiro Suda, Prinz Gholam, Edmund de Waal, Jaromír Novotný, Hiroshi Sugimoto a řada dalších.
Výstavu připravil hlavní kurátor Národní galerie Adam Budak a tým kurátorů: Eva Bendová, Kristýna Brožová, Oldřich Bystřický, Markéta Hánová, Adéla Holubová, Veronika Hulíková, Štěpánka Chlumská, Martina Jandlová, Rea Michalová, Zuzana Novotná, Michaela Pejčochová, Radomíra Sedláková, Petr Šámal, Olga Uhrová, Marcela Vondráčková, Petra Zelenková.
