Název Konec černobílé doby není pojmenováním let 1939–2021, ale heslem shrnujícím přístup, který se snaží materiál této často bolestné epochy dopředu ideologicky nehodnotit. Cílem je ukázat, že v umění existovalo více různých pojetí umělecké kvality paralelně vedle sebe. Základní polarity soudobého umění ⁠–⁠ oficiální a neoficiální, abstraktní a figurativní, formální a sociálně angažované ⁠–⁠ vzájemně podmiňovaly svoji existenci, zároveň však téměř nikdy neexistovaly jako černá a bílá maxima. 

  

V chronologickém členění může návštěvník sledovat, jak rychle se představa umělecké kvality v tomto čase proměňovala, a to i u jednotlivých umělců. Expozice prezentuje umění jako svědectví doby: výsledek nejen čistě autorských, ale i společenských, politických a ekonomických sil. Tvoří ji více než 300 děl pouze ze sbírek NGP bez jakýchkoliv zápůjček. Expozici, která není založena na hierarchickém výběru nejlepšího, ale snaze pochopit motivy, jaké umění bylo tehdy vytvářeno a proč, doplňují příklady výstav a příběhy akvizic.